Ottův slovník naučný/Custodia
| Ottův slovník naučný | ||
| Custodia (hlídka) | Custodia | Custom |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Custodia |
| Autor: | Josef Čermák, Alois Zucker |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 797. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Custodia [ku-] v římském právu soukromém: 1) C. znamená právní moc opatrovníků nad statkem v opatrování daným. C. (oproti administratio) opravňuje a zavazuje kurátora pouze k jednáním k zachováni statku potřebným, nikoliv k jednáním za příčinou fruktifikace nutným nebo vhodným. – Srv. Fr. 48. D. XXVI., 7. – 2) C. znamená též péči povinnou o věc svěřenou, tedy diligentia in custodiendo. Míra této péče řídí se dle jednotlivých poměrův obligačních nebo dle ustanovení smlouvy. Avšak právníci římští užívají též slova c. v užšim, pevném významu svrchované péče o věc (exactissima diligentia) dle smlouvy nebo dle zákona povinné, jež překonána býti může jen pouhou náhodou (vis maior, damnum fatale). – A. Pernice, Labeo II. 345.; Baron, Archiv f. civil. Praxis, LII. Čk.
3) C. v řízení trestním. V klassickém trestním řízení římském, za které pokládáme řízení trestní za dob císařských, jeví se c., t. j. opatření proti osobě obviněné, v podobě trojí. Předně co c. publica, zavření osoby podezřelé ve vězení veřejném. Jest to uvěznění stíhané osoby před odsouzením a to jednak pro podezření útěku, jednak proto, aby osoba hrdelní žalobou stíhaná neužila více občanských práv a nároků na volnost. Pobyt u vězení (carcer, carcer publicus) byl zajisté strašným a uvězněný byl úřadníku, který ho zatkl, vydán na pospas; proto šla původně provokace z uvěznění k celému národu, avšak v dobách císařských při kleslosti stavu občanského arci provokace této již nebylo. C. publica mohla již v prvních dobách císařských býti nahrazena opatřením zvaným c. militaris, jež v tom záležela, že obviněný byl odevzdán vysloužilým vojínům, po případě i veřejným otrokům, kteří po celou dobu řízení přípravného stříci musili, jsouce za to zodpovědní, aby obviněný ke každému předvolání soudnímu byl dodán. Střežení to dalo se rozličným způsobem. V některých případech byla střeženému téměř úplná volnost dopřána; mohl v průvodu strážníků svých choditi po svém zaměstnání, opouštěti domácnost, návštěvy konati atd. Jindy však byl střeženec téměř přikován ke stráži, a to buď pravou neb i oběma rukama, tak že vlastně nebylo rozdílu mezi tímto stavem a mezi uvězněním veřejným. Největší volnost dopřána byla obviněnému, byla-li ustanovena C. libera čili honesta. V případě tom obviněný nebyl uvězněn, nýbrž odevzdán do ošetřování vyššímu úředníku neb i dokonce váženému občanu, v jehož domácnosti po dobu trestního řízení přebýval, těše se všelikému pohodlí. Hostitel ručil za to, že obviněný dostaví se ke každému předvolání soudnímu, zejména ke konečnému řízení, a svazek tento byl pokládán za svazek čestný, jehož obviněný dbal vždy svědomitě. Zr.