Ottův slovník naučný/Culpa
| Ottův slovník naučný | ||
| Culotte | Culpa | Cultrarius |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Culpa |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 777. Dostupné online., Ottův slovník naučný. Dvacátýosmý díl. Praha : J. Otto, 1909. s. 181. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Culpa [ku-], lat., vina, provinění.[red 1]
Culpa, lat., vina, provinění, nedbalost; v právu zaviněné opominutí povinné péče. Římské právo rozeznávalo podle stupně nedbalosti: c. lata, hrubé zavinění, t. j. opominutí péče, jíž dbá každý obyčejný člověk, a c. levis, nedopatření, zanedbání opatrnosti (diligentia), které za týchž okolností šetří rozvážný a opatrný hospodář (diligens pater familias). Zavinění může záležeti v činění neb opominutí, pročež se mluví o c. in faciendo a c. in non faciendo, podle toho, zda zasahuje se positivním jednáním do cizí právní sféry či působí se někomu škoda opominutím, jímž se porušuje povinnost. – Kdežto při shora uvedených druzích viny hledí se k měřítku abstraktnímu, mluví se někdy o c. in concreto, t. j. o nedbání péče, jíž obyčejný člověk šetří ve svých vlastních věcech (diligentia quam suis [rebus adhibere solet]).[red 2]