Ottův slovník naučný/Cretio

Ottův slovník naučný
Crétineau-Joly	Cretio	Cretius

Údaje o textu
Titulek:	Cretio
Autor:	Josef Čermák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 715. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Cretio [krécio], lat., v řím. právě obřadné prohlášení testamentárního dědice před svědky, že přijímá dědictví mu ostavené. V nejstarším právě byla c. k nabytí nezbytně nutná, později jen tehdy, byla-li v testamentě nařízena a dědic pro případ jejího nepředsevzetí vyděděn (řeč. c. perfecta), Nebylo-li ustanoveno za trest vydědění, stačilo obyčejné postoupení dědictví (gestio pro herede), původně s jistou újmou, později bez újmy. Zákonné lhůty pro výkon crece nebylo, bývala ale ustanovena obyčejně ostavitelem. Tu pak musila se v ustanovené lhůtě c. vykonati, sic ztraceno právo dědické. Dle ustanovení testátorova běžela lhůta tato od jeho úmrtí a bez přetržení (c. continua) nebo od zvědění o povolání dědickém, a počítány jen jisté dny, na př. quibus sciet poteritve (c. vulgaris). V době císařské c. vymizela. Čk.