Ottův slovník naučný/Cours d'amour

Ottův slovník naučný
Cours	Cours d'amour	Coursan

Údaje o textu
Titulek:	Cours d'amour
Autor:	Jindřich Vodák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. S. 684. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Cours d'amour [kurdamúr], franc., dvory lásky, zvláštní soudní dvory, jejichž počátek datuje se z Provence v XI. stol. a souvisí s vývojem tenzony čili t. zv. jeux partis, veršovaných dialogů mezi dvěma básníky, kteří v některé otázce zastávali protivné stanovisko. Vyvinuly se jakési básnické turnaje konané u přítomnosti rytířův a dam, kteří ponenáhlu přejímali úkol soudců ve sporných otázkách. Konečně počaly se ve XII. stol. sestavovati stálé soudní tribunály, jichž předsednictví vyhrazeno bylo dámám. Byly zařízeny zcela dle vzoru soudních dvorů se vším apparátem úřednickým a vydávaly rozsudky v obvyklé právní formě. Rozhodovaly zprvu otázky z oboru citů, hlavně lásky, později i všeliké různice a malicherné spory zamilovaných. Nálezy se zaznamenávaly do register a tvořily zákonník, kterým se jednotlivé c. d'a. řídily. Takový zákonník vydal v XV. stol. Martial d'Auverne s titulem Arresta amorum a proslulý právník Benoît de Court opatřil jej r. 1533 učeným kommentářem. Nejslavnější ze známých c. d'a. byly v Avignone, v Champagni, ve Flandrech a dvůr lásky výstřední královny Eleonory guienneské. – Srovn. Capefigue, Les c. d'a. (Paříž, 1863); Méray, La vie au temps des c. d'a. (t., 1876). Vd.