Ottův slovník naučný/Compromissum

Ottův slovník naučný
Compressorium	Compromissum	Compsognathus

Údaje o textu
Titulek:	Compromissum
Autor:	Josef Čermák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 561. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Compromissum [ko-] slula v římském právu neformální úmluva, kterou se strany zavázaly vznésti rozsouzení svého sporu na soukromou osobu (jednu nebo více), jimi za rozsudí (arbiter) ustanovenou. K platnosti takové smlouvy potřebí svéprávnosti stran a, jmenuje-li se již v této smlouvě osoba rozsudím býti mající, též to, aby zvolený nebo zvolení byli staří 20 let, příčetní, ne hluší nebo němí. Smlouva pozbývala platnosti smrtí stran nebo c-sem zvoleného rozsudí. Pokud trvala, byly strany vázány přispěti rozsudí, aby mohl spor rozhodnouti, ne vznášeti spor na veřejný soud, podrobiti se výroku rozsudí. Konání těchto povinností nebylo lze původné přímo vymáhati, nýbrž jen nepřímo tím, že se strany navzájem zavázaly k pokutě věrolomství (poena compromissa) stipulací, z níž se při nedodržení smlouvy compromissní žalovalo. Teprve v pozdější době císařské mohlo se žalovati o plnění rozsudku přímo, když rozsudek ten byl od stran písemně uznán, nebo když nepodán proti němu do 10 dnů protest, nebo když buď c. buď smlouva s rozsudím (receptum arbitri) přísahou potvrzeny. V právu obecném lze vždy plnění rozsudku rozhodčího vymáhati žalobou na soudě řádném a proti žalobé u řádného soudu podané činiti námitku uzavřeného c-su. Srv. C. Weizsäcker, Das römische Schiedsamt unter Vergl. mit dem officium iudicis; Mathias, Zur geschichtl. Entwickelung des Schiedsgerichtes bei den Römern; André, Gemeinrechtliche Grundzüge der Schiedsgerichte. Čk.