Otevřít hlavní menu

Ottův slovník naučný/Chudozubí

Údaje o textu
Titulek: Chudozubí
Autor: František Bayer
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 437–439. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Chudozubí

Chudozubí (Edentata, Bruta), řád ssavců. Vnější i vnitřní znaky recentních ssavců ch-bých jsou dosti různé, tak jakoby se čeledi jejich po době třetihorní čím dále, tím více od sebe navzájem odchylovaly. Jediné to je všecky v jedno pojí, že mají chrup vždycky neúplný, v němž při nejmenším zuby řezací scházejí; někteří rodové vůbec zubů nemají. Většina ch-bých má jen prismatické zuby třenovní bez emailu, s kořeny od korun neoddělenými; zuby se nevyměňují. Kromě toho mají všickni tito ssavci na koncích prstů dlouhé, silné, zakřivené a se stran smačklé drápy, u většiny ku hrabání způsobilé. Tělo jest pokryto buď srstí, buď šupinami rohovitými, buď krunýřem ze zkostnatělých desk s rohovitým povrchem. Lebka buď zakulacena (lenochodi), buď ku předu prodloužena (mravcnečníci). Šíjových obratlů nebývá vždy 7; Bradypus tridactylus Wied. jich má 9, Choloepus didactylus Illig. jen 6. Ch. ssavci američtí mají na hořejších obloucích obratlů akcessorické výběžky (skupina Xenarthra) na rozdíl od chudozubců ze starého světa (skupina Nomarthra), kteří mají na obloucích těch jen normální násadce kloubové (zygapophysy, processus articulares). S tímto rozdílem jest v souhlase i dvojí různá úprava plemenidel (viz Ssavci). Klíčních kostí (clavicula) některé skupiny nemají; v pánvi jsou k obratlům křížovým připojeny i kosti sedací (ossa ischii). U některých jest oesophagus jako v nepatrné vole rozšířen; na žaludku bývá naznačeno rozdělení v různé části, jež připomínají poněkud úpravu žaludku u přežvykavců. Kromě luskounů (Manis L.) a takarů (Orycteropus Geoffr.) z Afriky a z Asie všickni přebývají jen v již. Americe, pravlasti ch-bých již za doby třetihorní; jsou váhaví, neobratní a živí se jednak hmyzy, jednak plody rostlinnými. Fossilní ssavci ch. z třetihorního a diluviálního útvaru v Americe vynikají velikostí ohromnou a jsou nejpříbuznější s recentními pásovci, nebo stojí na rozhraní mezi nimi a lenochody. Někteří fossilní druhové náležejí také rodům recentním. Nynější druhy (počtem asi 80) dělívají se ve dvě čeledi: 1. Entomophaga (v. t.; mravenečníci) a 2. Bradypoda (lenochodi). Ohledem k fossilním druhům třeba však rozděliti ssavce ch-bé takto: A) Skupina Nomarthra; čeledi Orycteropodidae (takarú, Orycteropus Geoffr.) a Manidae (luskoun, Manis L.). B) Skupina Xenarthra: 1. podřadí Vermilinguia (mravencčníci, Myrmecophaga L.) ; 2. podřadí Tardigrada (lenochodi, Bradypus L.); 3. podřadí Gravigrada (vesměs vyhynuli, z třetihor a plcistocénu), čeledi Megatheridae, Megalonychidae a Mylodontidae) 4. podřadí Glyptodontia (vesměs fossilní, z třetihor a pleistocénu), čeledi Glyptodontidae, Hoplophoridae a Doedicuridae, 5. podřadí Dasypoda (recentní Dasypus L., Chlamydophorus Harl.; také v útvaru třetihorním a diluviálním). Br.