Ottův slovník naučný/Chrudim

Ottův slovník naučný
Chrudichromy	Chrudim	Chrudimka

Údaje o textu
Titulek:	Chrudim
Autor:	Alois Gallat
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 418. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Chrudim
Související články ve Wikipedii: Chrudim I, Chrudim II, Chrudim III, Chrudim IV

Chrudim, král. věnné (někdy krajské) m. ve vých. Čechách na ř. Chrudimce, 260.41 m n. m., zaujímá 31.4 km² a skládá se z vnitřního města, nového města, čtvrtí Svatokateřinské a Svatojanské a ze samot: Pumberky, Vlčí Hora, Presy, Lindy, Pištovy, Říště, Podhůra, Vrcha a »u Markovic«. Má v 928 domech 12.220 ob. (v tom 92 vojáků), 6016 muž., 6204 žen. (1890). Obyvatelé hlásí se až na 9 Chorvatů, 10 Uhrů a 107 Němců veskrze k národnosti české; co do náboženství jest jeden bez konfesse, 5 nesjednocených Řeků, 225 žid., 46 evang. augsb., 137 helvet., ostatní vyznání římsko-katol. (1890). Inventární majetek města páčí se na 1,105.576 zl. 40 kr., měšťanského špitálu na 207.886 zl. 97½ kr. K městu náleží obecní les v Pohledě a ke špitálu les »Hůra Králové«. Dluh města obnáší 760.640 zl. 12 kr. Úprava města v posl. létech značně pokročila a Ch. svou dlažbou, kanalisací, rozsáhlým parkem a vodovodem, jímž obec z bohatých pramenů na hodinu cesty vzdálených zdravou pitnou vodou se zásobuje, řadí se mezi moderní města česká Již od nejstaršího rozdělení království Českého na kraje (1356) byla Ch. městem krajským, a to nepřetržitě až do r. 1850, kdy byla přidělena ku kraji pardubskému. Avšak již r. 1855 stala se Ch. opět sídlem krajského úřadu a zůstala jím až do zrušení krajských úřadů v Čechách. Ch. jest sídlem okres hejtmanství s oddělením stavebním, okr. šk. rady, kraj. soudu, stát. zastupitelství, měst. deleg. okr. soudu, fin. okr. ředitelství, hlav. berního úřadu, kommissařství fin. stráže, stát. pošt., telegr. a stanice telefonové, okr. četnického velitelství a okr. zastupitelství. Jsou zde ústavy vyučovací a vzdělávací: stát. reál. a vyšší gymnasium, stát. odborná škola průmyslová, obchodní akademie, střední a zimní škola hospodářská, paedagogium školských sester sv. Františka pro dívky s pensionátem, škola ženského spolku výrobního, měšt. školy pro chlapce a pro dívky, 3 školy obecné, pokrač. školy obchodní a průmyslové, prům. museum pro vých. Čechy s tržnicí, veřejnou knihovnou a kreslírnou, tělocvična »Sokola« a městské divadlo, v němž se provozují vynikající práce dramatické domácí i cizí. Hudební život v městě projevil se již v létech čtyřicátých ochotnickými představeními Webrova »Čarostřelce« a Škroupova »Dráteníka« a postoupil pak i ku provedení řady oper, k velkým hud. produkcím zpěv. spolku »Slavoje«, sboru smíšeného a ochotnického orchestru (Dvořákovo »Stabat Mater«, Bendlovy a Fibichovy kantáty, Schumannovo oratorium »Ráj a Peri« a j.), jakož i ku stálým zimním hud. večerům komorní hudby. Měšťanská beseda se svou veselou společností »Sůvou« byla založena již r. 1846 a od r. 1860 vzmohl se ruch společenský a spolkový tak, že nyní město má 52 spolků a společenstev, mezi nimi 5 spolků ženských; nejstarší, c. k. priv. sbor ostrostřelecký založen ve 2. pol. min. stol. Dobročinnosti slouží všeob. veř. nemocnice a měšť. špitál. Obyvatelé živí se polním hospodářstvím a průmyslem. Jsou tu: akc. cukrovar, akc. lihovar, akc. sladovna, obecní pivovar, tkalcovna, kruhová cihelna, pece na vápno, koželužny a dílny soukenické, velká strojírna, dílna kamnářská, cementárna, rozsáhlé dílny truhlářské, plynárna a 3 velkodílny obuvnické. Chrudimské trhy na koně patří mezi nejdůležitější trhy v Rakousku, ústavy peněžné: městská spořitelna a občanská záložna, obě z předních podobných ústavů v Čechách, okr. hospodářská záložna a podružný úřad Rak.-uher. banky. Rak. sev.-záp. drahou má Ch. spojení s Prahou, českým jihem a Vídní. V přípravě jest stavba místní dráhy, důležitá místa okresu chrud. spojující, která v Borohrádku připojiti se má k Rak.-uher. st. dráze. Děkanství zdejší r. 1894 povýšeno na arciděkanství. Od r. 1895 je zde také fara evangelická. Vynikající památné budovy jsou: Arciděkanský got. kostel Nanebevzetí P. Marie z XIII. stol., jenž chová mnoho vzácných památek, mezi nimi obraz Spasitele od Lukáše Cranacha, velmi cenné oltáře skládací se starou českou řezbou a malbou, vzácné miniaturní vyobrazení rodiny Hainovy z Hainberku, oltářní obraz sv. Františka z Assisi od Fr. Jeneweina (1894—95), drahocenné kancionály a památný i skvostný závěsek sv. Jiří. Dále jsou tu kostely sv. Michala (1519), sv. Kateřiny (1536), sv. Kříže (dle pověsti 987), sv. Josefa s klášterem kapucínským (1656), kaple sv. Jana Křt. ve špitále, v nichž také mnohé vzácnosti jsou umístěny. Od r. 1890 jest v Ch-i kostel evang. církve reformované. Židé mají zde modlitebnu v soukr. domě. Památnou budovou v Ch-i jest dům Mydlářovský v ulici Břetislavově s věží tvaru orientálského, kterouž lid mylně hvězdárnou jmenuje. Z budov novověkých vynikají: tělocvična »Sokola«, arciděkanství, reálné gymnasium, c. k. odb. škola průmyslová, obch. akademie, stř. škola hospodářská, školy měšť. i obecné a městské divadlo. Projektována jest stavba průmyslového musea. — V Ch-i narodil se: Viktorin Kornel ze Všehrd († 1520), právník a paedagog Gabriel Svěchyn z Paumberka (1516—87), malíř Matouš Radouš († 1637), malíř David Kubata (* 1686), Josef Ressel, vynálezce lodního šroubu (1793—1857), spis. Jan Nep. Štěpánek (1783—1844). Táborský kněz Martin Lupáč žil a působil také v Ch-i a nár. buditel děkan Jos. L. Ziegler vedl správu duchovní v Ch-i od r. 1826 a zemř. zde r. 1846. — Dějiny. Nálezy archaeologickými v době nejnovější učiněnými zjištěno, že půda nynější Ch-i byla již za dob pohanských obydlena. Jisto, že Ch. v IX. stol. již stála, původně asi jako hrad župní, v němž r. 1055 zemřel kníže Břetislav I. Na základech hradu toho před léty postavena budova, ve které již v před. stol. umístěny školy. Již r. 993 činí se zmínka o Ch-i jako městu župním. R. 1253 za Přemysla II. stala se Ch. městem svobodným a založeno vedle staré Ch-i a hradu město nové a nadáno mnohými přednostmi a výhodami. V ten čas nastěhovalo se do Ch-i valně Němců, kteří v městě výhradně českém národnost svou ovšem nezachovali. R. 1305 stala se Ch. městem věnným a odvádí panující královně jménem věna 125 zl. 30 kr. r. č. ročně. R. 1335 udělil král Jan městu právo pražské. R. 1356 království České rozděleno ponejprv na 12 krajů, z nichž kraj chrudimský postaven byl pod správu pánů z Chlumu. Doba husitská převedla i Chrudimany do řady vyznavačů pod obojí. Posledním děkanem pod obojí byl Jiří Oekonomus Roudnický; po něm nastoupili opět děkanové katoličtí. R. 1421 Pražané a Táboří vedeni Janem Žižkou Ch. obléhali, odtáhli však, když klášter dominikánský vypálen a mniši jeho na náměstí byli upáleni. R. 1469 obléhal Ch. uher. král Matyáš. Za Vladislava II., Ludvíka a částečně i Ferdinanda I. zotavila se Ch. ze ztrát, jež v předchozích dobách bouřlivých byla utrpěla, tak že mohla mnoho vesnic a statků sousedních zakoupili; avšak pro účast ve vzpourách proti Ferdinandovi I. a II. téměř všecko zboží toto jest jí konfiskováno. Také za švédské okkupace v r. 1643—48 Ch. velkých pohrom utrpěla. R. 1738 hospodařili v Ch-i jesuitští missionáři, mezi nimi neblahé pověsti Koniáš, kteří po městě knihy sbírali a, které závadnými shledali, pálili. Toto autodafé dělo se veřejně na »roštině«. Jmenovitě poškodili jesuité drahocenné zdejší kancionály. R. 1742 ubytovali se v Ch-i Prusové s králem Bedřichem II., který vedle svého povolání válečného zde také básně psal. R. 1848 účastnila se i chrudimská národní obrana osudného tažení ku Praze. R. 1866 byla Ch. pruskou invasi valně poškozena. Také bývala často povodněmi i požáry stíhána a jmenovitě požáry r. 1075, 1547, 1806 a 1850 mnoho obyvatel bylo ochuzeno. Největší povodně byly v r. 1589, 1761, 1784, 1804, 1845, 1880 a 1883. — Znak města (vyobr. č. 1937.) jest černá orlice ve stříbrném poli. V novější době užíváno sice ve znaku také černé orlice v poli žlutomodrém se štítkem modrožlutým a písmenou Ch na prsou orlice. Původ této změny nebylo lze zjistili a v době nejnovější vráceno se ke znaku původnímu. — Okresní soud chrudimský zaujímá 307.19 km², 5655 d., 48.151 ob. č., 210 n., 4 j.; ze 48.445 přít. ob. 46.275 katol., 1157 evang., 1000 žid., 13 j., z těch: 22.945 muž., 25.500 žen. — Hejtmanství obsahující okresy Hlinsko, Ch. a Nasevrky^{[red 1]} má na 706.13 km² ve 11.461 d. 86.838 ob. č., 249 n., 4 j. (1890). Gallat.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

↑ Nasavrky.

[1] Nasavrky.

[red 1]