Chotěboř, Chotiboř, město v jihových. Čechách nad Doubravkou při moravské hranici, s 472 d. a 3621 ob. č. (1890), dělí se na vlastní město, Příjemky, pak samoty Břevnici, Horní a Dolní mlýn a Rochňovec. Ch. jest sídlem okr. hejtm. a soudu, fin. kommissařství, cejch., pošt. a telegr. úřadu, obč. a hosp. záložny, měst. spořitelny od r. 1897, má nádraží Rak. severozáp. dr. (Něm. Brod–Pardubice), osm výroč. trhů a živé trhy týdenní. Z průmysl, závodů vynikají tři tkárny, pivovar, lihovar, výrobna umělých hnojiv a ovesné krupice, v drobném průmyslu pak obuvnictví, hodinářství a zámečnictví. Faktorie továren severočeských zaměstnává mnoho tkalců a připravovačů. Z vzdělávacích a humanitních ústavů má Ch. obecnou a měšť. školu pro hochy a dívky, pokrač. průmysl. a hospod. školu, měst. museum s veřejnou knihovnou, dva chudobince a nemocnici. Z budov jsou památný far. kostel sv. Jakuba, původně románská basilika, vícekrát požárem zničený a posledně r. 1895 v got. slohu přestavěný, kaple sv. Kříže z r. 1863 od Šmorance vystavěná s pěknými freskami, měst. radnice, nyní sídlo okr. soudu, škola z roku 1868 a několik domů s barokovými štíty. Ch. jest rodištěm spisovatelů Karla Ningra, dra Frant. Slámy, Ignáta Herrmanna. Znak (vyobr. č. 1923.): v červeném poli stříbrný lev bez koruny (erb království Českého). Kdy byla Ch. založena, nelze určití; uvádí se již v XI. stol. jako město v děkanátu německobrodském. Ležíc v trati zemské stezky Liběčské (via Ljubljetina) stala se velmi záhy důležitým tržištěm mezi Čechami a Moravou i náležela české koruně, později Lichtemburkům. R. 1267 zapsal Smil z Lichtemburka desátý díl cla v Ch-i vybíraného klášteru Žďárskému, později daroval mu i užitky zdejších a okol. stříbrných dolů. K dozoru nad těmito důchody usadil klášter v Ch-i tři bratry, kteří tu nabyli domu a hojných pozemků. Než měšťané nejednou je odtud vybili a o jejich pozemky se rozdělili. To stalo se, když nástupcové Hynce Krušiny vrátili Ch. koruně (1323) a markrabí Karel opětně smiřoval město s klášterem. Tenkráte byla Ch. pevně hrazena a obklíčena rybníky mnohými i užívala práv a výsad královských v tom rozsahu jako Jihlava. V lednu 1421 zmocnil se Ch-e táborský hejtman Hromádka z Jistebnice. Kutnohorští s mincmistrem svým Mikšem Divůčkem, pak páni Jan z Opočna, Čeněk z Přibislavě, Arnošt Flaška i Půta z Častolovic s hojným lidem položili se okolo Ch-e dobývajíce jí. Hromádka vida, že i Chotěbořští sami byli mu nepřátely, dal se do vyjednávání, a maje od pánů slib pode ctí a věrou, že posádce na životě ublíženo nebude, vzdal se konečně se vším lidem svým dne 3. ún. 1421. Avšak na doléhání zvláště Němců kutnohorských vehnáno jest tu asi 300 zajatých do stodol a upáleno. R. 1436 zastavil král Sigmuud Ch. Jiřímu z Dubé a Wiesenburku, pak r. 1437 zapsal ji věnem s jinými městy královně Barboře, ale teprve r. 1450 po smrti Jiřího z Dubé připadla opět král. komoře. R. 1499 obdržel Ch. od Vladislava II. Mikuláš Trčka mladší z Lípy a na Lichnici, po něm pak držela ji od r. 1516 Johanka z Březovic a ta ji zanechala svému synu Zdeňkovi Trčkovi z Lípy († 1550). V rodě Trčků ostala Ch. až do časů konfiskace. Poslední z rodu toho a z držitelů Ch-e, Adam Trčka z Lípy, zavražděn byl s Valdšteinem v Chebu r. 1634. Odměnou za spáchanou na Valdšteinovi zradu obdržel Ch. Jaroslav Sezima Rašín z Riesenburku, jehož syn a dědic Rudolf Karel dosud žije v paměti občanů jako surový utiskovatel města, jemuž násilně odňal mnohá práva a privileje, obyvatelstvo pak ujařmil poddanstvím, tak že opouštějíc majetek prchalo do Moravy. R. 1662 přešla Ch. na rodinu Kinských ze Vchynic a Tetova, při níž ostala až po r. 1719, načež rychle za sebou měnila držitele. R. 1842 přešlá Ch. sňatkem na Jana svob. pána Dobřenského z Dobřenic, jehož potomci dosud drží velkostatek chotěbořský. R. 1832 zuřil v městě poslední z pěti velikých požárů, jimiž bylo město vždy téměř úplně zničeno; tím i kostel, fara, radnice a uložené tam archivy vzaly za své. Od r. 1850 byl v Ch-i podkrajský úřad, později smíšený okr. úřad. V okolí Ch-e, zvláště na Doubravce, jsou překrásné partie známé jménem Dúbravský údol, v němž vynikají divokou krásou zvláště Čertův stolek a Sokolovské hrady. — Hejtmanství Chotěbořské, obsahujíc okr. soudy Ch. a Přibislav, má na 519 02 km2 6377 d., 45.570 ob. č., 291 n. (1890). — Okres Chotěbořský zaujímá na 325 58 km2 50 pol. obcí s 4150 d., 29.465 ob. č., 43 n.; z 29.531 přítomných ob.: 27.738 katol., 1325 evang., 468 židů. — Srv. J. V. Neudoerfl, Polit. okr. Ch. (Čáslav, 1892).
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Chotěboř 