Ottův slovník naučný/Chorvati
| Ottův slovník naučný | ||
| Chorušky | Chorvati | Chorvatská literatura |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Chorvati |
| Autor: | Emanuel Kovář |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 325–326. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Chorvati |
|
| Související články ve Wikipedii: Moravští Chorvati |
|
Chorvati, vlastně Chrvati, též Charváti, jméno různých kmenů slovanských, z nichž jedni asi v VI. stol. po Kr. usadili se na vysočině Sudetské, druzí obsadili kraje nynějšího Chorvatska. — Ch. severní přišli asi zároveň s kmenem Českým z Bělochorvatska (v. t.), zabrali krajiny v severových. Čechách na úpatí Krkonošů, Jizerských a Lužických hor, po obou stranách horní Jizery a rozdělili se záhy ve 2 župy, z nichž první hraničila na záp. a jihu s Kameneckem a Boleslavskem, na severu sáhala k Ještědu a dotýkala se země Milčanů, potom stýkala se s druhou župou chorvatskou, od které ji dělila Jizera, až po Libunku, která zase byla hranicí proti župě Železnické; hl. místem župním bylo asi Mnichovo Hradiště. Druhá župa byla větší i zabírala velikou čásť hvozdu zemského při pramenech Jizery, která byla hranicí proti Slezsku; na záp. hraničila se župou Záhoštskou až ku pramenům Nisy u Jablonce, pak s první župou, kde stály Loukov, Nudvojovice, Přepeře, Turnov a Přeslavice; tu počínala hraničiti se župou Železnickou. Hl. sídlo byl asi Turnov. Hranice ty udává základní listina biskupství Pražského a popisuje ji V. V. Tomek v ČČM. r. 1859 v článku »O starém rozdělení Čech na župy«. Ch. tito, kam se dle legendy po zavraždění sv. Václava uchýlila kněžna Drahomíra ke své dceři, nejsou v žádném styku s Ch-ty jižními, ani co do příbuznosti, ani do jazyka. O Ch. jižních viz Chorvatsko a Jihoslované. O jménu Chorvati pojednal Dr. J. Polívka »Chorvát, Charvát či Chrvat« ve »Slov. Sborníku« 1884 str. 156.
Ch. na Moravě jakožto zvláštní kmen národnostní obývají ve třech osadách u Mikulova na pomezí dolnorakouském. Usadil je tam Krištof z Teufenbachu, císařský generál Chorv.-slavonské hranice, kterýž r. 1583 koupil od Jiřího Hartmana z Liechtenšteina zámek a městečko Drnoholec s vesnicemi Neusiedel, Guttenfeld, Nový Přerov, Fröllersdorf a jinými šesti zcela zpustlými následkem moru, který tam r. 1582 zuřil. Opravil zámek i městečko a r. 1584 do vsí Guttenfelda, Nového Přerova a Fröllersdorfu uvedl obyvatelstvo z chorvatského pomezí. Osadníci tito nemají však o svém příchodu žádné pověsti. Stali se najednou zvláštním ostrůvkem uprostřed německého okolí a asi hned od počátku obývali s nimi uvedené osady zároveň Němci. Osudy jejich na Moravě známy nejsou. Nejspíše měli od počátku svou školu a svou duchovní správu, aspoň tak tvrdí školní protokol ve Fröllersdorfu. Avšak opatřování kněží a učitelův chorvatských dělalo obtíž a úřady těžko se s Ch-ty dorozumívaly; proto r. 1805 dáno jim škol. dozorcem Fr. Astlem na vybranou, chtí-li nadále míti školu českou nebo německou. K vůli německé vrchnosti a okolí rozhodli se pro německou. Současně založena byla něm. škola v Guttenfeldě a později v N. Přerově. Duchovní správa byla rozdělena tamtéž již krátce před tím. Ch. sami užívají pro osady své názvů: Gutfjełd, Frlješdorf a Prerava. Služby boží konají se v Gutfjeldě a Frlješdorfě dvakrát chorvatsky a jednou německy, v Preravě třikrát chorv. a jednou něm. Lid se modlí a zpovídá chorvatsky. Ch-at lpí na svých zvycích, svém kroji a své mateřštině. Nic nedbá posměchu svého okolí a přezdívky Krobot; vždyť je si vědom své síly. Ch. silně se rozeznávají od okolních Němců vysokou stepilou postavou, silou, mužností a pracovitostí, ženy krásou. Chorvatský junák nerve se s německým chasníkem, má jej za slabého a bylo by nedůstojno slabého poprati. Na vojnu berou téměř všecky k jezdectvu. Pozemky jejich jsou dosti úrodné, vinorodé, a přičinlivostí domohli se jisté zámožnosti. Jsou hrdi na to, že u nich nikdo netrpí hlad. Sňatky uzavírají skoro výhradně mezi sebou a jmenovitě děvčata nechtí si bráti Němce. Proto Ch. všech tří osad tvoří jediné příbuzenstvo. Také mají od počátku generální dispens, aby si mohl bráti bratranec sestřenici a pod. Stavení chorvatská poznáš na první pohled, jsou čistá a kol dveří a oken pestře arabeskami malovaná. Jinak podobají se slováckým na Břeclavsku. Kroj jejich jest velmi pestrý. Junáci nosí malý kulatý klobouček ovinutý šňůrkami a pentlemi barevnými, na stříšku splývají stříbrné střapce, za kloboučkem vlají kosárky nebo pštrosí péro. Na krku nosí mašli nad levým ramenem uvázanou, muži hedvábný šátek. Košile je vyšívaná modře nebo červeně a sice u krku a na ramenou. Rukávy jsou široké, otevřené. Též kordulka je bohatě vyšívaná. Nohavice (láče) jsou těsné, červené, modrými šňůrami zdobené, někdy i cifrované (s vyšíváním). Obuví jsou obyčejně čižmy. Muži mají jednoduchou košili a místo kordulky modravý kabát. Ženy, zvláště dívky, nosí krásně vyšívaná oplecka a rukávce, na sukních květovanou zástěrku s krajkami, okolo krku korále, na hlavě hedvábný šátek; hlavu si rády vkusně upraví. V zimě se nosí vyšívané kožichy. V celku neliší se valně od blízkých Slováků okolí břeclavského, kteří ostatně právě od našich Ch-tů mnoho převzali, jako naopak v mluvě zase Ch., kde nevystačují svou řečí, vypůjčují si ze slovenštiny. Každý Ch-at umí též česky a německy. Jelikož jazyk svůj pěstí jen v domácnosti, v sousedských stycích a v kostele, nemohl se týž vyvíjeti a je dnes silně promíchán slovenštinou, méně češtinou. Přízvuk se skoro počeštil. Lidových písní se zachovalo málo, tanců ještě méně, avšak i v tom půjčováním si od Slovákův pomáhají. Sami nazývají se Hrvati [vysl. »rvati« dvojslab.], mluví hrvátsky [vysl. rvátsky], neboť h se nevyslovuje, leda za české nebo slovenské ch ve vypůjčených slovech (hýža = chýža, hody = chodí). Vyznání jsou vesměs katolického. Modlitby a zpěvníky mají chorvatské, v Uhřích tištěné maďarským pravopisem. Však v tom nyní náprava nastane přičiněním dp. faráře gutfjeldského P. A. Malce, jenž upravil modlitby správným pravopisem. Počet Ch-tů udává statistika z r. 1890 ve Frlješdorfě 781 (proti 63 Čechům a 295 Němcům), v N. Preravě 574 (41 Č. a 96 N.), jen v Gutfjeldě připočtli všecky Ch-ty k Němcům, jest jich však ze 675 ob. asi 70%. Pozoruhodno je, že procento Ch-tů proti Němcům stále stoupá. — Srv. J. Herben, Tři chorvatské osady na Moravě v »Čas. Mat. Mor.« 1882. Kř.