Ottův slovník naučný/Chán (titul)

Ottův slovník naučný
Chán	Chán (titul)	Chaňaral

Údaje o textu
Titulek:	Chán
Autor:	Rudolf Dvořák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 44. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Chán

Chán, v čínských pramenech han, slovo původu tatarského ve významu »pán«. Vyskytuje se v historii současně a parallelně vedle chákán, z čehož plyne, že nemožno obě ztotožňovati ani ch. za stažené chákán, cháán považovati. Ch. značí náčelníka kmenového, podřízeného společnému nejvyššímu veliteli celého národa. Dle čínských zpráv bylo pradávným titulem vladařů v sev. Mongolii, počínajíc III. stol. po Kr. V pramenech evropských vyskytuje se teprve v XI. stol. s příchodem Turků seldžúckých. Nejčastějším jest však u Mongolů, na jejichž penězích se zhusta vyskytuje. Své ch-y měly jednotlivé hordy i mluví se o ch-ech Zlaté hordy, Kipčaku, Džagataje a p. Určití vladařové mongolští podrželi toto ch., snad jako upomínku původního náčelnictví kmenového, i v době, kdy byli již nejvyššími vládci, takřka jako součástku jména vlastního, na př. Džengizchán. Rovněž tak vyskytuje se slovo ch. vedle »sultán« a »chákán« již v titulatuře prvých sultánů tureckých. Původně všeobecné (= pán), určuje se ch. blíže i attributy, na př. irchán, vyskytující se u arab. geografů pro náčelníky kmenové, il-chán, pán zemí nebo národů, který stává se pak titulem mongolské dynastie v Persii (viz Ilchánovci), gúrchán (čínské gohan), pán světa, titul Timurlenga a jeho nástupců, Ilekchán, nejvyšší ch., titul dynastie Ilekovců. Nejasný jest význam titulu Sarchán (na sásánovských mincích a u byz. historika VI. stol. Menandra). V kronikách středověkých vyskytuje se carchan, snad černý ch., v kronikách slovanských uluchán (vznešený ch.) o náčelnících mongolských. Dk.