Ottův slovník naučný/Chákán

Ottův slovník naučný
Chajjám	Chákán	Chákán dvou moří

Údaje o textu
Titulek:	Chákán
Autor:	Rudolf Dvořák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 13–14. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Chákán, slovo původu neznámého, ač pravděpodobně tatarské. Vyskytuje se původně jako titul vrchního náčelníka celého národa tureckého, jak prostíral se od Sibiře do Turkistánu. Výjimečně směli ho užívati i náčelníci kmenů, jinak ch-ovi podřízení, spojovali-li v rukou svých nadvládu nad několika kmeny. V tomto smyslu vyskytuje se i jako název nejvyššího velitele Turků, Uigurů, Mongolů, Mandžuů, Číňanů, Chazarů a p. Později užíváno ho i mimo tuto oblast národní, zvláště v Persii a Turecku, ale i tenkráte zůstává názvem orientálních suverénů původu turecko-tatarského neb i mongolského. Slovo samo jest prastaré, třeba nejstarší zprávu, armenského historika Mojžíše z Chorony, dle níž mluví se již k r. 230 po Kr. o velkém ch-ovi (vezurk ch.), dlužno považovati za anachronismus. Dle pramenů čínských VI. st. užil titulu toho (v čínské transskripci kho-han) nejprve Tulun, náčelník kmene Ju-Juenů r. 402. Po něm přijali ho pak nejen nástupci, ale i všickni národové střední Asie. Na dvojjazyčných stélách z r. 733 a 735 označuje se jím vrchní náčelník Turků, na stéle z r. 784 náčelník uigurský. Náčelníci uigurští zvou se pak přímo tengri ch., nebeský ch., právě tak jako Turci na trůně čínském se označují jako thien-kho-han. U spisovatelů západních vyskytuje se slovo ch. nejprve r. 560 o náčelníku hunském, u sv. Řehoře z Toursu jako chaganus. U historiků byzantských vyskytuje se počínajíc r. 557 jako χαγανος, χαγαν o náčelníku avarském, později tureckém, chazarském a p. Na mongolských mincích z pol. XIII. stol. a násl. vyskytuje se ch. psáno i jako cháán, ač různě od pouhého chán, jež tam rovněž se vyskytuje. Tímto cháán dlužno vyložiti i u Marka Pola se vyskytujícího velkého chána (Kúbilaje). Sr. Terrien de Lacouperie, Khan, Khakan and other titles, Lond. 1888. Dk.