Cellini [čelíni] Benvenuto, sochař, klenotník a spis. ital. (* 1500 ve Florencii — † 1571 t.). Byl synem hotovitele hud. nástrojů, vzdělaného však také v architektuře a uměnách příbuzných, a měl se státi hudebníkem. Záhy však C. umění to opustil a učil se umělému zlatnictví u Michelagnola da Viviano, později u Antonia di Sandro. Od r. 1516 cestoval po Italii chtěje se v umění svém zdokonaliti, což podařilo se mu tak, že vzbuzoval všude údiv svých mistrů. Vrátiv se do Florencie kreslil ještě a studoval zejména kartony Leonarda da Vinci a Michel-Angela. R. 1519 zhotovil první svoje skvostné dílo, pásovou přesku, kterou obrátil na sebe pozornost všech odborníků. Mimo zlatnictví obíral se také ražením, ryjectvím a emailováním, pak také napodobováním cizích zbraní, zvl. šavlí tureckých bohatě vykládaných zlatém a drahokamy. Žil střídavě ve Florencii a v Římě a r. 1527 při oblehání Říma vojskem connétabla Bourbonského činně účastniv se obrany uchýlil se s papežem Klimentem VII. do Andělského hradu. Pak odebral se opět do Florencie a do Mantovy, kde pracoval pro vévodu Mantovského. Život C-ův stále byl neklidný a dobrodružný, zejména proto, že pro svoji vznětlivou povahu s nikým se nesnášel a stále žil v hádkách. Tak ze Říma, kamž znova se vrátil, musil utéci do Neapole a ačkoliv v hádce soupeře svého zavraždil, vrátil se r. 1534 do Říma opět, požívaje tu mocné ochrany papeže Pavla III., v jehož službách pracoval. Potom zase vévoda Alexander Medici ve Florencii jej zaměstnával. R. 1537 odebral se na dvůr francouzský, avšak onemocněl a musil vrátiti se do Říma. Tam byl nepravě obžalován, že odcizil skvosty z papežské klenotnice, a dva roky byl držán ve vězení. Od krále Františka I. znova jsa pozván odešel opět do Fontainebleau a pracoval tam pro krále mnohé věci nyní v Louvru se nacházející. Zde zhotovil proslulou Nymfu Fontainebleauskou a dokončil r. 1543 ještě proslulejší slánku (nyní ve vídeňské klenotnici). Různé intriky dvorní vypudily ho z Francie do Florencie, kde zhotovil pro vévodu Cosima I. Medici mezi jiným sochu Perseovu, kterou sám z kovu ulil pro loggii de’ Lanzi, a sochu Krista pro palác Pitti. Provedl tehda také znamenité medaille a mince. R. 1558 vstoupil do stavu kněžského a jal se psáti vlastní biografii, knihu to velice zajímavou, v níž popisuje svůj život přebohatý na dobrodružství a podivuhodné příhody, odhaluje při tom bez pokrytu svoje chyby a nedostatky, ale vychvaluje zároveň nade vší míru svoje vlastnosti dobré a umělecké své schopnosti. Osoby, o nichž promlouvá, jsou velmi poutavě a dobře líčeny. Rukopis je v Laurentiniánské knihovně ve Florencii. Kniha byla vydána nejprve od A. Cocchiho v Neapoli r 1728 a později cd Fr. Tassa ve Vita ed opere di C. B. (Flor., 1829, 3 sv.): v Lipsku od Choulanta (1833, 3 sv.). C. psal také o zlatnictví a sochařství Trattati dell’ oreficeria e della scultura (1568, nově vyd. Milanesi, Flor., 1856). — Práce C-ho, zvláště klenotnické, většinou přišly na zmar; zbyla jen zmíněná již slánka v cís. klenotnici vídeňské. Mnohé jiné práce C-mu připisované jsou velmi pochybny. Slánka byla zhotovena pro franc. krále Františka I., potom král Karel IX. daroval ji arciv. Ferdinandovi, s jehož ambraskou sbírkou dostala se do Vídně. Jest to nejlepší dílo C-ho a jeví se na ní všecky jeho přednosti, zejména technika nad míru dovedná, ale také nedostatky, zvláště manýrovanost. Nádobka je krášlena dvěma allegorickými figurkami, z nichž mužská (moře) před stavuje sůl, druhá ženská pepř; mimo to je na ní množství jiných reliefů a menších figurek, veskrze práce nad míru jemná a složitá. Větší práce C-ova Perseus v loggii de’ Lanzi ve Florencii projevuje svou elegantní, hledanou posou silně sloh barokní a také podstavec má ornamenty barokní. — C. pokládá se za prvního mistra zlatnictví, ačkoli k té slávě i vlastní vychloubavost mnoho přičinila. Sláva jeho nabyla takových rozměrů, že ať jakákoli práce zlatnická neznámého původu ze XVI. a XVII. stol. se vyskytne, hned jemu se připisuje. Však jen slánka, socha Perseova, poprsí velkovévody Cosmy medicejského, krucifix z mramoru, kameje Lédy ve Vídni a některé medaille Františka I. a papeže Klimenta VII. na jisto jsou od něho. Srvn. Eug. Plon, C. B. (Paříž, 1882 dod. 1884); Arneth, Studien über C. (Vídeň, 1859).
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Benvenuto Cellini