Ottův slovník naučný/Causa possessionis

Údaje o textu
Titulek: Causa possessionis
Autor: Josef Čermák
Zdroj: Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 238–239. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Causa possessionis. Tímto terminem rozumíme dle práva římského jakost držení vyplývající ze soujmu skutečných (výjimkou též předpokládaných) právních poměrů věci i osoby při ujetí držby stávajících. Dle různosti těchto poměrů mluví se o iusta a iniusta c. p. (držení řádném a nepořádném); tak jest na př. jednostranné zmocnění se věci ničí, věci opuštěné, plodů se strany osoby k užívání oprávněné iusta c. p., zmocnění se věci něčí, bez svolení jejího držitele (a to třeba i se strany kupce) iniusta c. p. Nejhlavnější iusta c. p. jest tradice předsevzatá od osoby k držení oprávněné, ať již vykonána byla následkem prodeje nebo smlouvy zástavní nebo precaristické. – Užší a v případech t. zv. odvozeného držení odchylný význam má třídění iustae c-ae p. a non iustae c-ae p. v nauce o vydržení. Při vydržení rozumí se totiž držením ex iusta causa (= iusto titulo) jen držení, které nabyto bylo za takových okolností, s kterými by jinak po zákonu spojeno bylo nabytí práva vlastnického, nebo při kterých jednajícím stranám jde o převod a nabytí věci ve vlastnictví. O terminologii iustae c-ae p. dlužno připomenouti, že při poznačení i. c. držení z tradice vzešlého nejmenuje se jen tradice, nýbrž vedle ní (anebo s vynecháním tradice) jen onu právní jednání, jež tradicí bylo realisováno (pro donato, pro dote, pro legato atd.), a to proto, že seznati, konají-li strany tradicí za příčinou převodu vlastnictví či nic, lze pouze z účelu resp. obsahu právního jednání, jež se tradicí (o sobě vždy stejnou) provádí. O těchto dogmaticky posud sporných otázkách srovn. Stintzing, Das Wesen von bona fides und titulus in der röm. Usucapionslehre; Fitting, Über das Wesen des Titels bei der Ersitzung (Arch. für civil. Praxis LI., LII.); O. Mayer, Die iusta causa; Hernhöft, Der Besitztitel im röm. Recht. Čk.