Údaje o textu
Titulek: Casus
Autor: Josef Čermák
Zdroj: Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 222. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Casus, lat., náhoda. V právní mluvě znamená událost, jež nastala bez příčetného činění člověka vůbec, nebo bez přičinění určité zavázané osoby nebo lidí a zvířat, za něž ona ručí. Dále rozumí se slovem c. nejen taková událost sama, nýbrž i následky její (škoda na věci, nemožnost určitého jednání atd.), zejména následky škodné. Srv. Mommsen. Beiträge z. Obligationenrecht, 241. – C. a nullo praestatur (za náhodu nikdo není zodpověděn). Pravidlo právní, jež pronáší ohledně obligačních poměrů zásadu, že ten, kdož k nějakému plnění jest zavázán, prost jest úplně nebo částečně závazku plnění, nastala-li úplná nebo částečná nemožnost toho plnění okolností jím nezaviněnou, nahodilou (L. 23 D. L. 17). Výjimka nastává někdy po zákonu (L 3 § 1 D IV 9) nebo následkem výslovné úmluvy. Zásada ta platí i v právu rakouském. Srv. §. 1311 všeob. obč. z. resp. 395. obch. zák. – C-um sentit dominus (následky náhody nese vlastník), právní pravidlo v praxi zhusta vyslovované a mylně římskému právu připisované. Ač nelze popříti, že pravidlem vlastník věci nese škodu náhodou na věci povstalou, jsou případy resp. právní poměry, kde nahodilá škoda stíhá nevlastníka (L. 3 § 1 D. IV, 9; L. 8 pr. D. XVIII, 6). Povšechně správného hesla tudíž není. Srv. Wächter, Archiv für Civil. Praxis, XV., 117.; Mommsen, Reiträge z. Obligationenrecht. 247.; Goose, Jahrbücher f. Dogmatik IX., 197. Čk.