Ottův slovník naučný/Castruccio-Castracani
| Ottův slovník naučný | ||
| Castro y Belvis | Castruccio-Castracani | Castrum doloris |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Castruccio-Castracani |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 220-221. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Castruccio-Castracani [kastručo kastrakány], válečník italský (* 1281 — † 1328). Pocházel z Lukky ze šlechtického rodu Antelminellů. R. 1300 otec jeho, odhodlaný ghibellin, vypuzen byv z rodného města, uchýlil se s rodinou do Ankony, kde C. záhy potom ztratil otce i matku. Oddal se pak vojenství. Bojoval na bojištích italských, francouzských, flanderských i anglických. Vrátil se do Lombardie, oddané ghibellinům, v době, kdy Lucca ohrožená od Pisy, byla v míru přinucena povolati nazpět všechny vypověděnce. C. jako vůdce jejich vrátil se do Lukky. Při pokusu jeho pomstíti se na nepřátelích, straně guelfské, Lucca padla v moc Ugucciona della Faggiuola, ghibellina, signora v Pise. C. dal se ochotně do vojenských služeb jeho. Pomohl mu ke skvělému vítězství nad Florencií u Montecatini (29. srpna 1315). Úspěchy svými v poli způsobil však proti sobě závisť syna Uguccionova, Neri, vladaře v Lucce, kterýž dal ho zatknouti; ale když Neri chtěl C-ho popraviti, povstal lid, osvobodil C-ho a setřásl jho Pisanů (1316). C. dovedl snadno toho, že zvolen byl za signora v Lucce (1320), odkudž byl vypudil guelfy. Šťastnými boji šířil svou moc i mimo Lukku na úkor Florenčanův a Janova. R. 1325 podmanil si Pistoju a výboj ten uhájil si velikou porážkou Florenčanův u Allupasela (23 září 1325). R. 1327 spojil se v Toskáně s Ludvíkem Bavorem, táhnoucím na Řím vynutit si korunovaci na císaře římského, a byl mu v tom radou nejpřednějším, pomocníkem nejvydatnějším. Císař odvděčil se mu povýšením celého panství jeho na vévodství, jeho sama jmenoval hrabětem paláce lateránského a senátorem římským. Nedlouho po korunovaci Ludvíkově došlá zvěst, že Florenčané dobyli Pistoje (v lednu 1328), pohnula C-ho k rychlému odjezdu ze Říma. Přikvačil před Pistoju, oblehl ji, na hlavu porazil silné vojsko florencké, vyslané k vybavení její, a 3. srpna 1328 vzal město. Z namáhání podstoupeného roznemohl se však a zemřel 3. září t. r Zanechal 3 syny nedospělé. Ti byli z Lukky vypuzeni a bídně zahynuli. C. byl předmětem spisu Macchiavellova Vita di C., jejž v5ak sluší nazvali pouhým románem. Životopis jeho sepsali Nic Negrini (Modena, 1496) a Aido Manuzzio (Řím, 1590).