Ottův slovník naučný/Capitularia

Ottův slovník naučný
Capitulares	Capitularia	Capitularia episcoporum

Údaje o textu
Titulek:	Capitularia
Autor:	Jan Jaromír Hanel
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. S. 123. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Capitularia [ka-] nazývají se od dob Karolingů nařízení panovníků franckých, kterými se měly upravovati právní poměry, jež v národních právech národů germánských, v říši francké spojených, upraveny nebyly. Největší jich čásť vydal Karel Vel. Dle významu jejich liší se c. legibus addenda od c. per se skribenda, z nichžto ona předkládala se národním shromážděním ke schválení a tím pak stavše se součástmi práva národního podržovala trvalou platnost, kdežto tato vydávána jsou od panovníkův o své újmě, měla však též platnost pouze pro dobu života panovníka, který je byl vydal. c. leg. add. týkala se ponejvíce poměrů církevních, dále práva trestního i soukromého, jakož i řízen! soudního, kdežto c. p. s. ser. vztahují se ke správě říšské, postavení král. úředníků, veřejné bezpečnosti, záležitostem hospodářským a pod. Jako zvl. druh jeví se nařízení zvaná c. missorum, obsahující buďto úřadní instrukce král. úřadníkův anebo poznámky, jež sobě „missi dominici“ na objíždkách svých učinili, o potřebách veřejné správy, vyžadujících zvláštních opatření se strany panovníka. Obvod platnosti c. prvního ze tří těchto druhův určoval se obvodem platnosti práv národních, ke kterým c. byla připojena; c. p. s. ser. platila však pro celou říši, nebyla-li vydána pouze pro určitý obvod. Psána jsou všecka c. latinsky; povaha zásad v nich obsažených (až na nepatrné výjimky) jest čistě germánská. Záhy pořizovány jsou i sbírky c-ií, z nichžto nejdůležitější c. nazývají se po původcích svých Ansegisu (II., str. 425) i Benedictu Levitovi (III., str. 742). Srv. o vydáních i literatuře c-ií: Hanel, Římské i práv. děj. něm., stránka 208. –l