Ottův slovník naučný/Caccini

Údaje o textu
Titulek: Caccini
Autor: Karel Stecker
Zdroj: Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. S. 10. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Giulio Caccini

Caccini [kačíny] Giulio, zván též Giulio Romano, z nejprvnějších skladatelů operních (* 1550 v Římě, žil asi od r. 1565 ve Florencii, kdež zemřel kol r. 1615). Byl sice své doby proslulým zpěvákem, než jména světového získal sobě jako reformátor na poli hud. dramatu. V domě hraběte G. Bardiho (da Vernio) a později v domě mecenáše J. Corsiho ve Florencii scházela se tak zv. »Camerata« (společnost učenců a umělců), jež toužíc na nesrozumitelnost slov, porušování metra a rhythmu v tehdejší polyfonní skladbě horovala pro vzkříšení monodie, t. j. zavedení hudební recitace ve smyslu antických dramat. Po prvém pokusu, jejž v tom směru učinil Vincenzo Galilei uvedením v hudbu jedné scény z Danteova »Pekla«, jež však nám se nedochovala, jest to C., jenž současně s Perim učinil s úspěchem vážný pokus o vzkříšení dramatu starořeckého. Prvé jeho dílo jest Il combattimento d’Apolline col serpente (1590) na text Bardiův; po té následovala Dafne (1594), Euridice (1600) na text Rinucciniův a Il rapimento di Cefalo (1600) na text Chiabrerův. Tím způsobem sluší pokládati C-ho za tvůrce recitativního zpěvu, zpěvu deklamatorního v našem smyslu. Zpěv nachází se veskrze nad počíslovaným basem, jenž však není po způsobu tehdáž obvyklém pouhým výtahem nějaké vícehlasé skladby kontrapunktické, nýbrž hlasem samostatným, jenž ve svém počíslování chová harmonický výklad tónů zpěvních. Vedlé zmíněných prací dramatických vydal C. sbírku zpěvů Le nuove musiche (1601) obsahující »madrigaly a arie«; madrigaly jsou však na rozdíl od staršího stylu madrigalovskojednohlasé s průvodem počíslovaného basu a liší se od arií tím, že jsou prokomponovány, kdežto arie jsou tu písně strofové. C-ho »Euridice« vydána v publikacích berlínské »Gesellschaft für Musikforschung« (1881) s průvodem již úplně pro klavír vypracovaným. Str.