Ottův slovník naučný/Bydžov

Ottův slovník naučný
Bydlo	Bydžov	Bydžovský

Údaje o textu
Titulek:	Bydžov
Autor:	August Sedláček, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 998–999. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Bydžov
Související články ve Wikipedii: Nový Bydžov, Starý Bydžov

Č. 758. Znak města Bydžova Nového

Bydžov: 1) B. Nový (něm. Neubydžow), král. věnné město ve vých. Čechách, na pr. bř. ř. Cidliny, při rak. sev.-záp. dráze, se 641 d., 7251 čes., 28 něm. obyv. (1890). Město leží ve velmi úrodné krajině, moderně stavěno, pravidelné založeno, má krásné, čtverhranné náměstí, uprostřed něhož zdařilá socha Panny Marie, 9 sochami patronů českých ozdobená, nově vystavěnou radnici, starobylý gotický děkan, chrám Páně sv. Vavřince s věží, uvnitř bohatě vyzdobený, pod patronátem královny české, kostel Nejsv. Trojice, novou radnici v gotickém slohu vystavěnou, měst. museum, městské vyšší gymnasium (zal. r. 1873), měšťanskou, 3tř. a 5tř. obec. dívčí, 8tř. chlap., zimní hosp., průmysl, pokračovací a 2tř. žid. soukr. něm. školu, špitál, zemskou nemocnici, synagogu, vodárnu, obč. záložnu, městskou spořitelnu a několik spolků; dále jest sídlem hejtmanství a okr. soudu, který jest umístěn v nově vystavené budově, finanč. kommissařství. Průmysl a obchod jest tu dosti značný. Ze závodů zdejších vyniká pivovar pravovárečných měšťanův a parostrojní, akc. cukrovar na surovinu, továrna na cichorii, na vyrábění kůže a vojen, potřeb, továrna na fosfor spojená s parní pilou, parní a vodní mlýn, kruhová cihelna, značné týdenní trhy, zvláště na obilí, a 8 výroč. trhů na zboží a dobytek. B. býval bezpochyby za nejstarší doby sídlem stejnojmenné župy a také obehnán hradbami a věžemi opatřen, které teprve během nyn. století byly zbořeny. Někdy ku konci XIII. stol. byl zde vystavěn klášter minoritů, jenž v bouřích husitských r. 1421 byl zbořen a více nepostaven. Stál při kostele Nejsv. Trojice, a kamenův upotřebeno na vystavěni hradebních zdí. Za časů pánů z Pernšteina stával zde též malý hrad a sice na pr. bř. Cidliny, z něhož zbyly jenom náspy v místě, kde lid říká »Na hradčanech« čili »Na kopečku«. R. 1526 byl hrad ten již zříceninou. red. — Znakem města od té doby, co jest královským městem, jest český lev, tak jako ve znaku zemském (vyobrazení č. 738.) — Dějiny: B. N. stál prvotně, kde jest nyní Starý B. Král Václav II. kázal někdy před r. 1305 město na nynější místo přenésti. Nějaký čas byl v zástavě, ale r. 1311, když se veň král uvázal, zřízena tu cuda krajská, postaven hrad a město zpevněno hradbami. Také založeny knihy městské, které se do dnešního dne zachovaly. Král Jan daroval B. Benešovi z Vartemberka (1325). V jeho rodě zůstal B. nepřetržitě až do r. 1393, kdež se král Václav pro dluhy v B. uvázal a čásť jeho držel, jako Smil Flaška z Rychemburka, jenž držel druhou čásť. Část královská dostala se potom Janovi a Čeňkovi bratřim z Vartemberka, kteří i ostatek vyplatili. Čeněk jsa od r. 1405 samojediným držitelem prodal r. 1407 městu a obcem příležitým svobodu, aby se spravovaly právem hradeckým, k němuž král (1415) to přidal, aby v míli okolo města krčem nebylo, ani řemesla jakákoliv aby se neprovozovala, kromě kovářů venkovských tak, jak takového práva mílového i město Králové Hradec užívá. Po smrti Jindřicha († 1434), syna Čeňkova († 1425) sledovaly v držení B-a Machna, sestra Čenkova, a potom její strýně Eliška, manželka Petra z Vartemberka a ze Zvířetic. Petrův rod seděl tu dlouho a Bydžovským mnohá dobrodiní prokazoval. Heřman z V. a ze Z. daroval jim tržné a městiště lázně (1478) vyprosiv i potvrzení výročních trhů na králi Vladislavovi r. 1473, synové jeho Petr a Hašek pečovali o jeho rozšíření a zjednali Bydžovským obdarování na clo a nový trh výroční, a mimo to prodali jim obecní rychtu, udělili jim výsadu, že mohou dovolovati lidem stavěti domky na baštách a hliništích a postoupili jim důchody kostelní a špitální. Havel, syn Petrův, prodal r. 1516 hrad a město B. s předměstím a vesnicemi Vilémovi z Pernšteina. Tento nechav hrad zdejší zpustnouti a spravovati napřed z Pardubic, potom z Chlumce, potvrdil také r. 1517 výsady B-a. Když se pak Chlumec dostal v držení krále Ferdinanda, vykázán jest B. jako manství Vilémovi z Valdšteina (1548). Po jeho smrti († 1553) drželi B. nezletilí jeho synové Jindřich a Heník Šťastný, po jejichž bezdětné smrti B. spadl na krále Maximiliána (1567). Tu Bydžovští sami sebe vykoupili z poddanosti (1569). Z té příčiny povýšen B. na město věnné královské a přijat r. 1593 k svobodě třetího stavu. Súčastnivše se povstání r. 1618 upadli Bydžovští v pokutu, tak že jim r. 1622 všechny jejich vesnice zabrány, ale r. 1628 zase obci navráceny. Za následujících dob město několikráte od vojáků zpuštěno; r. 1633 se rozutekli sousedé ze strachu před vojáky, že jich jen 10 při městě zůstalo. Všecko město bylo r. 1650 na mizinu přivedeno, a co bylo vojáky ušetřeno, r. 1656 shořelo. Proto udělil Leopold I. Bydžovským čtvrtý trh výroční. Roku 1718 shořela zase čásť města a následovala veliká bída. Když r. 1740 začaly války s Pruskem, B. trpěl nemálo. R 1751 rozdělen posavadní kraj hradecký na dvě části, z nichž západní nazvána jest krajem bydžovským. R. 1817 vypukl největší oheň, při němž tři čtvrtiny města shořely. R. 1849 přestal kraj bydžovský, ale obnoven zase r. 1854 maje pak název kraje jičínského, poněvadž býval krajský úřad před tím v Jičíně. Znamenití rodáci byli: Matěj Bydžovský z Aventina (*1520), Marek Bydžovský z Florentina (* 1540), Pavel Bydžovský, Jiří Kezenalius (* 1576), Jos. Bergmann 1722) a archaeolog J. Smolík. — Okres bydžovský má 30.620 čes. a 333 něm. obyv. (1880), okresní hejtmanství bydžovské, obsahujíc okresy bydžovský a chlumecký, má 53.837 čes. a 409 něm. obyv. (1880). — Srv. Místopis a dějiny Nov. B-a od Cel. Říhy (Praha, 1868); »Pam. arch.« díl III., str. 268. Sčk.

2) B. Starý, farní ves t., se 123 domy, 762 obyv. čes. (1880), 5 km sev.-záp. od Nového B-a, býv. panství Smidary, 3tř. škola, pošta B. Nový, kostel sv. Prokopa (1350 pleb.), jehož starožitné památky upomínají na rod Kapounův ze Svojkova. Zejména pamětihodná jest tabule malovaná, votívní obraz Jindřicha Kapouna ze Svojkova, na němž vyobrazen jest s manželkami a s dětmi modle se k Ukřižovanému. Jméno B. Starý pochází odtud, že tu byla ves trhová, jejíž práva městská přenesena na B. Nový. Poprvé se připomíná B. St. okolo r. 1186. Bohuška jakýsi daroval jej řádu svatojanskému a od něho si ho vyměnil kněžic Přemysl. B. St. patřil k panství hradu a města Nového B-a až do roku 1549, kdež odprodán skrze pány z Pernšteina. Čásť koupil Jan Klucký z Libodržic se Sloupnem, druhá s 11 osedlými dostala se bratřím Kapounům, od nichž postoupena r. 1555 Vojtěchovi Klusákovi z Kostelce. Na té části zřízen pak dvůr poplužný a držen v l. 1562—66 od Zehušických z Nestajova, od r 1566 pak zůstával v držení Maternů z Květnice, kteří byli před tím již díl Kluckých koupili. Jindřich Sigmund Materna prodal r. 1630 dvůr a ves B. St. Albrechtovi z Valdšteina, knížeti Fridlandskému, jenž jej k Smidarům připojil. Od Švédů byl B. St. docela popleněn; také fara zdejší tehdá zanikla a teprve r. 1787 obnovena. Sčk.