Ottův slovník naučný/Bugge
| Ottův slovník naučný | ||
| Buggaus | Bugge | Buginvillea |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Bugge |
| Autor: | Augustin Pánek, Karel Kučera |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. s. 860. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Bugge: 1) B. Thomas, astronom a geograf dánský (* 1740 v Kodani – † 1815 t.). Král. společnost nauk v Kodani ustanovila jej r. 1762 zeměměřičem a r. 1768 geom. chefem při vyměřování Dánska, a B. zjednal si nemalé zásluhy při sestavováni výborných map této země, jež společnost v l. 1766–1825 vydávala a které posud nejsou všechny nahrazeny mapami gener. štábu. R. 1777 stal se prof. astronomie i mathematiky při universitě kodaňské. Od r. 1798–99 zastupoval Dánsko v kommissi pro míry a váhy v Paříži a pak jmenován ředitelem hvězdárny a prof. námořnické školy v Kodani. Z prací jeho pozoruhodny jsou: De forste Grunde til den sphaeriske og theoretiske Astronomie samt den mathematiske Geographie (Kodaň, 1776, 2 sv.; něm. vyd. Zahlen, 1798, a Tobiesen, 1816); Mathematiske Förelaesinger (tam., 1795–98, 2 sv.; něm. Altona, 1798–1817). Za vzor vyměřovací methody při zhotovování zeměpisných map pokládán jeho spis Beskrivelse over den Opmaalingsmethode, som bruges ved de danske geographische Korter (Kodaň, 1779; německy Drážďany, 1787). Jeho četná pojednání, zejména z astronomie, vyšla v »Dansk. Vid. Selsk. Skr.«, »Phil. Trans.«, »Vet. Academ. Handl.« a j. AP.
2) B. Sophus, jazykozp. norský (* 1833 v Laurviku). R. 1866 stal se professorem srovnávacího jazykozpytu a staronorštiny na univ. v Christianii. Již jako mladík 17letý napsal pojednání o přeměnách souhlásek v norské řeči lidové (Om Consonantovergangene i det norske Folkesprog) a brzy přispíval do Kuhnovy »Zeitsch. f. vergl. Sprachforschung« úvahami o zbytcích jazyka oskického a umbrického, ku kterýmž studiím později se ještě vrátil ve svých Altitalische Studien (Christiania, 1878). V oboru nordické filologie jest epochální jeho vydání starší Eddy (t., 1867) a Norröne Skrifter af sagnhistorisk Indhold (tam., 1864 až 1873). Dále obíral se studiem gothštiny a staroangličiny, zejména básně o Beowulfovi, o níž mnohá pojednání napsal do nordických a německých časopisův. I v románské etymologii (Étymologies romanes v časopise »Romania«) podal věci pozoruhodné. Různé staré nápisy, zejména runové, rozluštil B. důvtipně, a proto práce v tom oboru jsou epochální, jako: Bidrag til Tydning af de aeldste Runeindskrifter (1867); Of Runeskriftens Oprindelse (1873) a j. Také latinou se obíral a přispěl mnohými opravami k textové kritice Plauta. Od let padesátých studoval a sbíral národní pověsti a písně, jež uložil v Gamle norske Folkeviser a rozmnožil mnohými dodatky S. Grundtwigovu sbírku starých dánských písní národních. Zajímavé dílo B-ovo je Studier over de nordiske Gude og Heltesagns Oprindelse, jímž snaží se dovoditi, že stará nordická mythologie povstala za vlivu křesťanství a řeckořímských mythů. Kra.