Ottův slovník naučný/Buštěhrad

Údaje o textu
Titulek: Buštěhrad
Autor: August Sedláček
Zdroj: Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 980–981. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Buštěhrad

Buštěhrad, Bučeves, Budčehrad, Bušteves, Buckov, městečko a allod. panství v Čechách asi 16 km sev.-záp. od Prahy, 269 d., (1880), 3214 čes., 3 něm. obyv. (1890), hejtm. Šmíchov, okr. Kladno (7 km vých.), fara Lidice, kaple Nejsv. Trojice, zámek s kaplí a krásným parkem, 5tř. škola, panský pivovar, pošta, telegraf a stanice buštěhradské dráhy. Tu a v okolí velmi výnosné a znamenité kameno-uhelné doly, majetek to společnosti buštěhradské dráhy. Směrem k Rapicím, na stráni v lese pod kostelem sv. Jana Křt. jsou veliká pohanská pohřebiště. Někdy zde stávala zaniklá ves Vrapice. Zámek zdejší byl též útočištěm a dočasným sídlem býv. franc., krále Karla X. Místu, kde někdy stával hrad Buštěhrad, říká se nyní na »Starých zámcích«. R. 1880 dřívější jméno Buckov přeměněno na B. Panství buštěhradské, k němuž náleží zámek, 6 dvorů, pivovar a cihelna, jest majetkem císaře Františka Josefa jako rodinný fond. B. na městečko povýšen a městským znakem nadán r. 1497 od krále Vladislava. Erb později přeměněný jest tento: Na štítě modrém (pův. zeleném) brána s dvěma věžemi nad ní vyvýšenými po obou stranách a majícími stěny bez krovu; pod nimi cesta s trávníkem. Na pravé věži jest zlaté W (Vladislav král), na levé říšský orel pod korunou. Mezi věžemi nad branou klečí sv. Maří Majdalena červeným rouchem oděná s září okolo hlavy (vyobr. č. 751.). — Dějiny: B. se nazýval prvotně Bustěves (t. j. Buškova ves), od tud tvrz zdejší (v XV. stol.) dostala jméno Bustě-hrad (vlastně nesprávné), v XVI. stol. pak říkali městečku Buckov. B. patřil prvotně rodině pražské Rokycanských, zejména tu seděli Fráňa († 1382) a Jan (1380). R. 1835 seděl tu Hašek z Bráškova. Nějaký čas potom následoval Petr Štuk, měštěnín pražský († 1400). Nástupce jeho Petr z Konipas († 1413) zapsal B. Kačně matce, Mikuláši bratru a jiným dvě ma osobám, od nichž jej koupil (ok. r. 1418) Bedřich z Ředhoště († 1423). Syn tohoto Albrecht zastavil B. Pešíkovi a Janovi bratřím od Stříbrné hvězdy, odjinud z Kunvaldu, a skrze Kateřinu, dceru Pešíkovu, dostal se B. v držení manžela jejího Jindřicha z Kolovrat a z Libšteina. Tento držel s jednotou strakonickou a proto B. r. 1450 obležen, ale ač posádka odnikud pomoci nedostávala, držela se mužně až do učinění příměří. Po něm dostal se B. v držení Jetřicha Bezdružického z Kolovrat († 1508) a následovali po něm syn Jan († 1526 u Muhače) a Jetřich († 1548). Poněvadž tento bez dědiců zemřel, dostalo se jmění jeho strýcům jeho Janovi, Vladislavovi a Ludvíkovi, kteří se o ně r. 1548 podělili. B. rozdělen na polovici mezi Jana a Vladislava. Díl Janův († 1556) patřil pak dceři Kateřině († 1576) a jejím manželům, totiž Petrovi Bechyni z Lažan († 1561) a Zdeňkovi z Vartemberka. Tento zdědiv jej po smrti své manželky jal se buštěhradský zámek s velkým nákladem přestavovati, ale potom vyveden jest z držení B u skrze Annu, druhou dceru Janovu a manž. Jáchyma Novohradského z Kolovrat. Na druhém díle seděl po smrti Vladislavově († 1575) syn jeho Václav († 1601). Poněvadž syn tohoto Vladislav Abdon ještě let neměl, a díl ten zadlužen byl, prodán jest r. 1602 Janovi Novohradskému, synu Jáchymovu a držiteli druhé části († 1613). Syn tohoto Zbyněk Leopold oženil se s Annou Majdalenou z Lobkovic, kteréžto dětí nemaje zboží své všechno odkázal († 1630). Tato vdala se po druhé za Jindřicha Julia kníže Saské. Za tehdejších válek byl B. skrze Švédy vytlučen a zámek vypleněn a zpuštěn, tak že později byl zříceninou, a proto nový zámek ok. r. 1700 založen. R. 1680 prý za přímoří všichni obyvatelé v městečku pomřeli, že vrchnost donucena byla zde lidi ze Zákupska usazovali. Po vymření rodu Saského po meči držela B. Marie Anna Františka († 1741) provdaná velká vévodkyně Toskánská a po ní dcera její Marie Anna Karolina vdaná vévodkyně Bavorská. V držení rodu Bavorského zůstal B. až do r. 1805, kdež postoupen arciknížeti Ferdinandovi z linie Toskánské. Jinou smlouvou převeden později na císaře Ferdinanda I. a zřízen jako nápadní panství císařské linie rodu Lothrinského. (Viz též J. Mottlův článek »Buštěhrad co zaniklý hrad« v »Arch. Pam.« XI., str. 206—230.) Sčk..