Ottův slovník naučný/Buřenice
| Ottův slovník naučný | ||
| z Buřenic | Buřenice | Burenin |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Buřenice |
| Autor: | August Sedláček |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 949. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Buřenice |
|
Buřenice, ves v Čechách, hejtm. Ledeč, okr. a býv. panství Kralovice Dolní (15.5 km jihozáp.), fara a pošta Košetice, fil. kostel Šimona a Judy (1352 pleb.), 1tř. škola; 51 d., 418 obyv. čes. (1880). Dvůr popl., lihovar a myslivna »Stražiště«. Někdy zde stávala tvrz, původní to sídlo ryt. Tluksů z Buřenic, kteří tu až do válek husitských sídlili a zdejší kostel vystavěli. Z tvrze zůstaly nepatrné zbytky, ale chrám trvá dosud. — Na B-cích seděl napřed Rapota, purkrabí pražský (—1279), z rodu Říčanských. R. 1292 připomíná se Vok z Buřenic, odjinud z Křížence a r. 1295 žil Beneš z Buřenic. Ve XIV. a na poč. XV. st. seděli tu vladykové znaku dvou mečův (viz z Buřenic). Jak se zdá, byli pozdější držitelé B-ic jiného rodu nežli Tluksové z Buřenic. R. 1438 odumřelo zboží v Opatovicích a B-cích po Petrovi Svatochovi a Kateřině vdově po Vojtěchovi z Buřenic, jež udělil král Sigmund Mikuláši Sokolovi z Lamberka. V l. 1440–58 seděl tu Beneš z Buřenic. V témž století zpustla tvrz zdejší a B. jsou připojeny ke zboží hradu Konipas. Teprve r. 1522 prodal Jindřich z Vojslavic B. a jiné vsi sousední Burjanovi Trčkovi z Lípy. Od té doby drženy jsou B. k panství lipnickému a světelskému. Odtud odprodány r. 1596 Mikuláši Beřkovskému ze Šebířova a drženy k Horce a Košeticům (viz Beřkovský). Samostatným statkem staly se B. r. 1639, když se dcery Anny Juliany Beřkovské z Amštatu dělily. Tu dostala Alžběta Františka Tengnaglova z Šebířova Horku, B., Babice a Martinice, ale prodala hned díl ten sestře své Johance Eusebii Cukrové († 1657). Od té doby drženy B. ke Košeticům až k r. 1687, kdež statek tento pro dluhy rozprodán. Při dělení dostaly se B., Babice a Žibřidovice Anně Sibyle z Žerotína (vd. Hrzanové), která je prodala r. 1688 Lidmile Františce Zňovské roz. Turkovně z Šturmfelda; po její smrti pak ujav B. druhý manžel její Václav Michal Zňovský z Korkyně (1690) prodal je r. 1692 hrab. z Devaldtu. Od té doby drženy k Lukavci a Křesínu a potom k statku Čechtickému a Dolním Kralovicům. (Viz Vlasákovu Místop. bibl. XI., 74.) Sčk.