Ottův slovník naučný/Brno

Ottův slovník naučný
Brnlenka	Brno	Brnoša

Údaje o textu
Titulek:	Brno
Autor:	František Šujan, Josef Kummer, Vojtěch Jaromír Nováček, redakce, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 724–729. Dostupné online.
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Brno
Související články ve Wikipedii: Brno (Jablonec nad Jizerou)

Brno: 1) B., ves v Čechách, hejtm. a býv. panství Jilemnice, okr. Vysoké (65 km sev.-záp.), fara a pošta Jablonec; 11 d., 59 obyv. čes. (1880). red.

2) B. (něm. Brünn), hlavní město moravské pod vrchy Špilberkem a Petrovem, mezi řekami Švarcavou a Svitavou, na želez. trati dráhy státní a severní; má 92.327 obyv. (1888) ve 2610 domech. R. 1880 mělo město 2292 d. a 82.660 ob. počítajíc i 3441 m. posádky, a sice: 72.442 katol., 1258 protest. a 5433 židů; podlé národnosti: 32.142 čes., 48.591 něm. ob. (1880). Do r. 1860 bylo obehnáno hradbami, kolem nichž vznikla předměstí, jež po zrušení hradeb sloučila se s ním v město jedno, dělící se nyní ve 4 čtvrti, o 7 velikých náměstích a 167 ulicích. V posledních létech rozšířeno jest o novou čtvrť Nové B. na sev.-vých. od Špilberka. Přirozeným středem celého Brna jest »vnitřní město« rázu středověkého, jež skupeno jest kolem Velkého náměstí (v. přil. plán) podoby trojúhelníkové, se sochou P. Marie z roku 1680. Kolem náměstí stojí památné budovy: dům Lichtensteinův, hr. Mitrovského, Žerotínův, Herringův, Kleinův s pěknými arkýři, Konárkův s vypouklými freskami a obrazy, dům královský, palác Kounicův a ústav šlechtičen. Na jihovýchod vybíhá nejživější ulice Ferdinandova s četnými závody obchodními s farním kostelem sv. Maří Magdaleny při býv. klášteře františkánském z r. 1451, a finanční zemské ředitelství. Na vrchu Petrově (240 m) stojí kathedrální chrám sv. Petra pocházející asi z dob sv. Methoděje; r. 1296 přeměněn byl v chrám kollegiátní a obdržel v XV. stol. nynější svou podobu; úzká jeho věž byla roku 1645 od Švédů spálena a více nedostavěna. Chrám má 8 oltářů s pěknými malbami od Vikarta, Schweigla, Schnida a j.; u vchodu stoji kamenná kazatelna, s níž roku 1451 Jan Kapistran kázal proti Jiřímu Poděbradovi. V ulici Kapucínské jest kostel a klášter kapucínů z r. 1651, v němž pochován jest pověstný baron Trenk. Na Zelném trhu pěkná kašna s »Parnassem« z tesaného kamene, budova vrchního zemsk. soudu a Františkovo museum, zal. r. 1818, s velikou knihovnou (přes 20.000 sv.), sbírkou map (14.000 kusů), sbírkami přírodovědeckými a historickouměleckými. V Radnični ulici vypíná se gotické průčelí radnice z r. 1511, s pověstným »drakem« a »kolem«; v radnici chová se Kisslingovo mramorové poprsí cís. Františka II., roku 1800 občanům od císaře darované, a 2 obrazy staré B. vyobrazující. Na Dominikánském náměstí jest c. k. policejní ředitelství, c. k. vojenské velitelství, starý zemský dům s věží z r. 1724 a s krásnými obrazy od Daniela le Grande; nyní umístěn jest tu městský magistrát. Chrám sv. Michala s býv. klášterem dominikánským z r. 1280; v nyn. podobě pochází z r. 1655; před hlavním vchodem jest několik soch od Ricciho z r. 1728; kamenná kazatelna ozdobena jest krásnou skupinou, představující svržení andělův od Jos. Winterhallera. Klášter byl r. 1784 zrušen a přeměněn později v biskup. seminář. Na úpatí Špilberka v ulici Eliščině jest »obecný dvůr«, zemské museum průmyslové s bohatou knihovnou, »dům besední«, střediště brněnských Čechů, c. k. technické školy, četné něm. ústavy, něm. tělocvična; ve třídě Joštově: evang. chrám ve slohu gotickém z r. 1863, rozsáhlý »nový zemský dům« z r. 1878 se sněmovnou, zemským výborem, úřady zemskými, archivy a hypoteční bankou. Na náměstí Lažanského kostel sv. Tomáše při býv. klášteře augustiánském, krásná, třílodní stavba italská. v níž pochováni jsou markrabí Jan a Jošt, kteří r. 1350 – 53 klášter založili; před budovou místodržitelství stojí sochy markr. Jošta a Prokopa. Jižně odtud farní chrám sv. Jakuba, třílodní budova gotická, jejíž klenba spočívá na 18 sloupech; okna ozdobena jsou drahocennými malbami na skle; za hlav. oltářem je pomník obhájce Brna proti Švédům r. 1645, Ludvíka Radevíta de Souches; věž (92 m) má pozoruhodné schodiště. Chrám pochází z XII. stol. a byl roku 1314 – 80 v nyn. podobu rozšířen. Na vých. vojenský kostel Nanebevzetí P. Marie s býv. klášterem jesuitským. Již r. 1231 stával tu kostelík P. Marie s panenským klášterem řádu sv. Dominika (1239); Rudolf II. daroval jej r. 1578 jesuitům, kteří postavili nyn. kostel s krásnými malbami a kollej o 7 dvorech, která r. 1773 proměněna byla v kasárny. Severně od místodržitelství počíná »Kiosk«, jenž šíří se v koliště (glacis), úhledné to sady, v nich něm. školy a na vých. konci něm. divadlo a c. k. hlavní celnice. Odtud ke středu města vede Jánská ulice, v ní budova c. k. poštovního a telegraf. ředitelství a farní chrám sv. Jana Křtitele a Evangelisty s klášterem minoritským, založeným roku 1231 od krále Václava I. Po vyhoření byl r. 1315 – 20 přestavěn; nyn. podoby nabyl po r. 1733, kdy byl široce sklenut a spojen s druhým kostelem, jenž zavírá v sobě kapli loretánskou a je ozdoben svatými schody: na stropě jsou malby od Jana Etgensa z r. 1732; v hrobce pod kostelem jest hrobka pánů z Boskovic, zakladatelů klá. stera, z r. 1231. Kostel sv. Josefa s klášterem voršilek ze XVII. století.

Na záp. od vnitřního města zdvíhá se Špilberk (283 m) s krásnými procházkami. Na jeho vrcholu jest býv. hrad brněnský. R. 1621 byl hrad Brněnským vzat i užíváno ho jako vězení. zvláště v l. 1742 – 1855, až r. 1862 z nejvyššího nařízení dán jest vrch městu ke zřízení sadův, a budova proměněna v kasárny. Z vězňů špilberských značnější jméno mají: Zdeněk z Valdšteina, Bedřich a Karel Kounicové, Krištof z Říčan; v l. 1746 – 49 baron Fr. Trenk; v létech 1793 – 95 poštmistr Drouet, polní zbrojmistr hr. Bonneval r. 1723; polní maršálek Jiří Ollivier hr. Wallis (1740, pro vzdání Bělehradu r. 1739); ital. básník hr. Silvio Pellico (1822 – 30). Hlavní stavení. obklíčené hradbami, má 2 dvory, kostelík sv. Trojice a ve skále vykopanou studni 135 m hlubokou.

Na jihu od Špilberka a jihozáp. od vrchu Františkova, na němž stojí obelisk 20 m, postavený na památku vítězství lipského, leží Staré B., které původně slulo »Na luze« a tvořilo do r. 1849 samostatný městys. Stojí tu velmi zajímavá památka stavitelská: z cihel, v podobě kříže vystavěný chrám Nanebevzetí P. Marie, s augustin. klášterem původně od králové Alžběty, vdovy po Václavu II., založeným a proto dosud »králové klášter« zvaným. Na hlavním oltáři ze stříbra a pozlacené mědi jest vzácný obraz P. Marie; v opatství veliká knihovna (asi 20.000 svazkův). U Švarcovy jest budova čes. ústavu ku vzdělání učitelů, při »Vídeňce« hřbitov starobrněnský s pozůstatky J. Dobrovského a P. Křížkovského; veliké kasárny dělostřelecké a ústřední hřbitov, od něhož severozápad. na Červeném kopci nemocnice pro nakažlivé nemoci, kostel a konvent milosrdných bratří z r. 1747. Na Pekařské ulici šíří se budova všeobecné zemské nemocnice s pěknou kaplí sv. Anny. Na východ odtud na Dornröslu a při Křenové rozkládá se nádraží státní a severní dráhy, ústav hluchoněmých, městské jatky, při mostě gotický sloup Zderadův ze XIV. stol.; městská plynárna a množství továren kolem vnitřního města až do ulice Františka Josefa. V této severových. části čili »rakouském Manchestru« jest na Cejlu c. k. zemský soud trestní s trestnicí a chudobinec; na l. břehu Svitavy v Zabrdovicích vojenská nemocnice v býv. klášteře praemonstrátském z r. 1200, s chrámem Nanebevzetí P. Marie, s pěkným oltářním obrazem od Maulpertoche; na l. bř. zrušený hřbitov zábrdovický a výšina »Černá pole«, s ochranovnou a školou pro zanedbané chlapce. Západně odtud rozkládají se Lužanky (Augarten), krásný, rozsáhlý sad zemi náležející, brněnská to »Královská obora«. K Lužankám přiléhají v Nové ulici veliké kasárny pro jízdu, c. k. monturní kommisse, zemská káznice, množství továren a cihelen, městský hřbitov, na němž se již od r. 1883 nepochovává, Nové Brno s Obilním trhem, krásnými budovami v pravidelný lichoběžník uzavřeným, se zemskou porodnicí, klášterem milosrdných sester sv. Karla v Údolní ulici, českou dívčí školou, již spolek vlasteneckých dam brněn. »Vesna« r. 1889 vystavěl; sirotčinec pro chlapce v ulici Falkensteinerově a v ulici Veveřské české divadlo a zemský ústav pro slepce.

B. jest sídlem vyšších úřadů státních a nejvyšších úřadů zemských: místodržitelství, hejtmanství, zemského vrchního soudu pro Moravu a Slezsko, zem. soudu trestního a civilního, okres. soudu, finančního, poštovního a telegrafního ředitelství, zem. vojenského velitelství, policejního ředitelství a samostatného magistrátu. Skol obec. jest v Brně 17, z nich toliko 3 české; měšťanské 4 německé; 2 vyšší gymn. něm., 1 české vyšší a 1 nižší; 2 reálky něm. (státní a zemská), 1 česká; česká nižší a něm. vyšší škola průmyslová; český a německý ústav ku vzdělání učitelův a učitelek; něm. škola obchodní: něm. vyšší dívčí škola, pokračovací škola »Vesny« pro české dívky; biskupské učiliště a c. k. školy technické. Pro vzdělání důležity jsou ústavy: mor.-slez. společnost hospodářská, Františkovo museum, průmyslové museum s knihovnou, český spolek musejní s knihovnou, zemský archiv, dědictví sv. Cyrilla a Methoděje, Matice moravská a j. Z ústavů humanitních důležitější jsou: všeobecná nemocnice, dětská, pro nakažlivé nemoci, milosrdných bratří, alžbětinek. porodnice, chorobinec, blázinec, ústav slepých a hluchoněmých, ochranovny a j. Obyvatelstvo živí se hlavně průmyslem a obchodem; též pěstováním zeleniny a vína. Průmyslem náleží B. k nejpřednějším městům rakouským, zvláště soukenictvím; zde jest asi 100 továren, a to tkalcoven a přádelen, které spracují ročně přes 300.000 centů vlny. Mimo tyto jsou tu parní mlýny, továrny na cukr, olej, slad, líh, likéry, sodovku, umělé květiny, nábytek, lepenku na střechy, mýdlo a svíčky stearinové, škrob, draslo, lučebniny, barvírny, valchovny, továrny na kůže. rukavice, klobouky, nástroje železné, vozy, nádobí kovové, nástroje hudební, cihelny a 3 pivovary. Průmysl rukodělný poklesl a jest úplně v podruží továren a obchodníkův. Obchod brněnský býval pověstný, ale pomalu klesá; pověstné výroční trhy brněnské trvají sice posud: 4 ve městě vnitřním a 3 na Starém Brně, ale jsou stále slabší. Z ústavů peněžních uvésti dlužno zem. hypoteční banku, filiálku Živnostenské banky, Cyrillomethodějskou záložnu, Výpomocnou pokladnici, filiálku Anglorak. banky, Eskomptní banku moravskou, filiálku Úvěrního ústavu, filiálku Rak.-uherské banky, První mor. spořitelnu a j. v. Šj.

Obecní zastupitelstvo města Brna skládá se z 48 členů rozdělených ve tři sbory po 16 členech. Ačkoliv město jest rozděleno na čtyři okresy, z nichž každý má zvláštní okresní zastupitelstvo, jež mimo vedení jistých správních záležitostí jest též zákonným zastáncem zájmů svého okresu, volí se zastupitelstvo obecní hromadně za celé město. Mělať vláda Bachova při vydávání prozatímních obecních řádů zcela přesný zřetel k národním poměrům příslušných měst v tom smyslu, aby národnost německá dle možnosti v zastoupení těchto měst pronikla. V Praze, kde Němci jsou v menšině, brán ohled k tomu, že při rozdělení voličů na jednotlivé okresy mohou Němci v některých okresích zvítěziti, kdežto by při hromadné volbě za celé město ve všech třech sborech Čechové pronikli. Proto zavedena v Praze volba i dle sborů i dle okresů, jakkoliv okresy tyto žádného zvláštního zastupitelstva nemají. V Brně však jest český živel v menšině; přihlíželo se tedy k tomu, aby mu co nejvíce znesnadnila se možnost dosáhnouti zastoupení v obci. Při volbě dle okresů mohli by kandidáti čeští v některém okresu snad zvítěziti, kdežto při volbě hromadné za celé město bylo pravdě podobno, že se tak snadno zastoupení v obecním zastupitelstvu nedomohou. Proto zaveden v Brně hromadný způsob volby. Do prvního sboru náležejí, kdož platí nejméně 105 zl. r. č. přímé daně; do druhého sboru, kdo platí méně než 105 zl. r. č. příme daně a nejméně 42 zl. r. č.; do třetího sboru ti, kdož platí méně než 42 zl. r. č. přímé daně, jejichž poplatnost však obnáší daně z domu nebo z pozemku v obvodu města, ze živnosti v městě provozované, nebo ze spolumajetnictví takového domu nebo pozemku. nebo z účastenství v živnosti uvnitř města provozované přímé daně nejméně 8 zl. 40 kr. r. č., pak ten, kdož z jiného příjmu platí nejméně 15 zl. 75 kr. r. č. příjmové daně. Pro volbu do sněmu platí v Brně census 20 zl. přímé daně, nepočítaje však tak zvané válečné přirážky. Na sněm zemský volí město B. 4 poslance, a sice ve čtyřech městských okresích vždy jediným sborem; obchodní komora volí 2 poslance. Na radu říšskou B. vysílá 2 poslance a obchodní komora taktéž 2. Příčina, že český živel v Brně nemůže se domoci zastoupení, spočívá kromě vysokého censu v tom, že český živel mezi zámožnějšími třídami obyvatelstva jest dosud v rozhodné menšině. Téměř všecky velkozávody průmyslové a obchodní jsou v rukou Němců a židů; také mezi majiteli domů jsou v rozhodné většině. Mnozí, domohše se lepšího postavení, zříkají se své národnosti a vydávají se za Němce. Učitelstvo na obci závislé též ponejvíce hlásí se za Němce. Jen mezi duchovenstvem má český živel převahu. Intelligence česká kromě duchovenstva repraesentována jest téměř výhradně professory, právníky, uředníky státními a zemskými, absolvovanci vyšších škol technických. Nižší třída pak jest národně neuvědomělá, dělnictvo podléhá vlivu dělnické internacionály a nemá v národním životě valného účastenství. Bezohledné a důsledné vykořisťování moci se strany německé, nedostatečná zámožnost a neuvědomělost na straně druhé: toť jsou hlavní příčiny, pro které Čechové brněnští nedomohli se dosud žádného zastoupení v obecním zastupitelstvu a ve sborech zákonodárných. Km.

Znak města jest: v zlatém štítě černý, dvouhlavý orel s roztaženýma křídloma; nad hlavami F. III. (Ferdinand III.); na prsou jest starý městský znak, červený štít se stříbrným břevnem (vyobr. č. 687.). Šj.

Dějiny. a) Hrad brněnský byl již v XI. st. z nejdůležitějších župních hradů na Moravě. Název »B.« příslušel prvotně nepochybně místu u paty pahorku, na němž později hrad byl vystavěn, a přešel i na hrad. Jméno to dle obyčeje slovanského označovalo povahu místa a souviselo se staroslovanským brúnije = bláto, hlinovatina. Pod hradem záhy vznikalo zajisté podhradí asi při úpatí výšiny, na níž stojí kostel sv. Petra a Pavla. Ve spolehlivých památkách písemných jmenuje se hrad brněnský poprvé r. 1090, a jméno to zachovalo se mu až do XIV. stol. Od r. 1317 nazýval se castrum Spilberch, kterým jménem něm. obyvatelstvo počalo již ve XIII. století nazývati pahorek, na němž hrad stál, a později i hrad. Od r. 1055 do konce XII. století byl hrad sídlem údělných knížat; po r. 1197 sídleli na něm markrabata moravští, když jich bylo, z nichž poslední, Jošt, zemřel roku 1411. V té době králové čeští. když prodlévali na Moravě, sídlili na hradě brněnském, na němž bývaly držány také sněmy zemské a jiná důležitá jednání odbývána. Po vymření markrabat moravských (1411) spravovali hrad brněnský král. purkrabí, až r. 1560 král Ferdinand I. prodal Špilberk za 35.000 kop stavům moravským, kteří ještě t. r. prodali jej za 6000 zl. městu Brnu. V bouři r. 1619 zmocnili se Špilberka stavové, ale jim odňal jej po bitvě bělohorské kardinál z Dietrichšteina pro krále Ferdinanda II. (1621). – b) Město. Pod hradem brněnským již v nepamětné době vznikalo podhradí, a tržiště jeho (od nynějšího Velkého náměstí až k Nové bráně) připomíná se ještě r. 1293 jako forum antiquum. Druhá čásť podhradí, méně důležitá, bylo nynější Staré Brno, jež mělo tržiště společné s podhradím sv. Petra. Obyvatelstvo v podhradí záleželo prvotně nejvíce z čeledi a řemeslníků, jak i jinde bývalo. Společnost podhradská byla úplně slovanská; teprve na počátku XIII. století počaly se měniti poměry přibýváním kupců z ciziny, kteří brzy společnost řemeslnickou, rolnickou a slovanskou proměnili ve společnost obchodníkův a průmyslníků národnosti neslovanské. Stěhování to počalo teprve za markrabí Vladislava Jindřicha (1197 – 1222) a přistěhovalci byli dílem Němci z rozličných krajin, dílem Valoni z Dolního Lotrinska. Němci osadili sev. čásť podhradí a vystavěli si tam chrám sv. Jakuba, Valoni uhostili se vedlé Němců v domech kolem nynějšího Velkého náměstí a vystavěli si kapli sv. Mikuláše. Slované zaujali jižní čásť podhradí, převyšovali ještě počet cizincův a slušeli faře či proboštství sv. Petra, Němci a Valoni faře sv. Jakuba. Za Vladislava žili cizinci i domorodci ještě v poměru svobodných úročníků. patřících pod správu a soud úředníků hradských. Nedlouho před r. 1229 z podhradí brněnského vzniklo město. V ohradu města bylo pojato pouze rozšířené bývalé podhradí Svatopetrské, kdežto druhá čásť podhradí, nynější Staré B., podržela právo trhové, jež měla prve společně s podhradím Svatopetrským. i pro budoucí časy. Ta čásť byla tedy zůstavena při starých právních zvycích a proto říkalo se jí Staré B., v němž národnost slovanská jest v převaze posud. Čásť ohrazená byla vysazena právem městským. Panovníci čeští vždy přáli Brnu a dařili je mnohými výsadami. Šj.

Ač Tataři r. 1241 B. marně obléhali, zdá se přece, že mladé město utrpělo vpádem jejich, což asi přimělo krále Václava I. k tomu, že na počátku r. 1243 nadal město výsadou znamenitou, kterou položen základ k Brněnskému městskému právu (v. t.). Týž král udělil Brnu také právo mílové. Syn jeho Přemysl II., který v Brně častěji se zdržoval, roku 1268 (23. srpna) potvrdil tamním židům všecka práva již r. 1254 (29. března) židům v království Českém udělená a r. 1276 (28. kv.) rozšířil pravomocnost rychtáře městského také na obyvatele předměstí a poddané cizopanské v Brně se zdržující. Za panování jeho nabyli již v Brně převahu Němci, kteří po nešťastné bitvě na poli Moravském v měsíci září 1278 krále římského Rudolfa se slávou uvítali, začež odměnil se jim zvláště tím, že udělil Brnu práva měst říšských. Ale toto privilegium ostalo jalovým, neboť B. o skutečné přijetí mezi města říšská nikdy se nestaralo a také žádný císař římský tohoto majestátu Rudolfova nepotvrdil. Větší cenu pro město mělo, že Rudolf nejen všecka obdarování Přemyslem II. Brnu učiněná potvrdil, ale i právo k vybírání mýta Přemyslem lI. na 8 let udělené na 12 let rozšířil. Král Václav II. r. 1291 (13. čce) povolil městu konání výročního trhu po 14 dní počínaje dnem sv. Havla, a roku následujícího (13. břez.) udělil měšťanům rozličné svobody týkající se volby rady, zrušil cechy řemeslníkův a stanovil pevná pravidla směřující k zabezpečení míru a pokoje, roku pak 1293 (11. bř.) postoupil městu vybírání mostného se závazkem. že výnosu jeho užije k opravě mostů, cest a hradeb městských, konečně roku 1297 (25. bř.) udělil Brnu pravo dolování na zlato, stříbro, olovo a jiné kovy v okršlku 6 mil kolem města. Když po vymření Přemyslovců stal se králem českým Rudolf, osvobodil měšťany brněnské r. 1307 (2. února) od placení mýta v Čechách i na Moravě, kteréžto obdarování otec jeho Albrecht jako král římský téhož roku (18. října) potvrdil. Král Jan, jemuž na jaře r. 1311 v Brně stavové moravští skládali přísahu věrnosti, daroval roku 1316 (31. bř.) městu hrad Obořany, jehož byl krátce před tím za pomoci měšťanů dobyl, r. 1319 (23. pros.) osvobodil měšťany od placení berně ze statků jejich pozemských a vyňal tyto z pravomocnosti soudů zemských, roku 1323 (8. září) stanovil, že má býti placena berně z měštišť a ne z budov, a nařídil, aby šos k městu také odváděn byl ze zboží ke zbožným účelům odkázaných, konečně ve prospěch obchodu brněnského zapověděl prodej jemných suken po městech venkovských, r. 1325 (5. dubna) potvrdil na novo všecky svobody města, stanovil dobu, kdy smějí býti v Brně prodávána vína rakouská, podrobil poddané biskupství olomúckého ve městě bydlící právům městským a ustanovil pravidla, dle nichž cizinci mohli býti přijímáni za měšťany; roku 1331 (10. září) určil, že na příště smějí býti odkazovány mrtvé ruce jen hotové peníze a nikoli statky nemovité, podrobil statky duchovních šosu městskému a zapověděl jim nabývati ve městě nových statků nemovitých. Ke zvelebení obchodu,-jejž tou dobou měšťané brněnští vedli již téměř po všech zemích střední Evropy, určil roku 1333 (21. září), aby všecko zboží z Rakous do Polska na trh vezené voženo bylo Brnem, osvobodil měšťany od berně královské ze statků, z nichž odváděli poplatky ku klášterům, a povolil jim, aby vezouce zboží do Čech směli se bráti cestou, kterou by chtěli. Karel IV., který jako markrabě sídlil na hradě brněnském, roku 1340 (12. čce) potvrdil všecka privilegia města, r. 1345 (6. čna) povolil Brněnským, aby směli do města svého přijímati nové židy; jako král r. 1348 (12. února) obnovil potvrzení svobod městských a téhož roku (22. břez.) rozkázal, aby cesta obchodní z Rakous, Uher a Polska vedla Brnem, a o den později (23. břez.) pod trestem zapověděl židům brněnským po západu slunce přijímati zástavy vůbec, za dne pak měli uzavírati půjčky na zástavy jen u přítomnosti dvou přísežných. Za panování jeho držán v únoru r. 1364 v Brně památný sjezd s Ludvíkem, králem uherským, a Rudolfem, vévodou rakouským, na němž urovnány dosavadní neshody mezi těmito panovníky, a dne 10. února uzavřena dědičná smlouva mezi korunou Českou a vojvodami rakouskými na ten způsob, aby země české po vymření mužského i ženského potomstva císaře Karla a bratra jeho Jana Jindřicha připadly dědičně vejvodám rakouským, a naopak, když by dříve vymřel dům rakouský po meči i po přeslici, aby dědicem zemí rakouských byl král český. Více ještě než císař Karel IV. staral se o zvelebení Brna bratr jeho Jan Jindřich, markrabí moravský, který na hradě brněnském měl stálé své sídlo. R. 1350 (21. pros.) povznesl vážnost kmetcího soudu brněnského tím, že celé řadě měst moravských zapověděl odvolávati se jinam, r. 1352 (2. list.) zrušil všecky cechy řemeslníkův a nařídil zejména, aby na příště maso ne jinak než na váhu prodáváno bylo; roku následujícího (24. břez.) potvrdil měšťanům osvobození od placení berně ze statků mimo zdi městské se nacházejících a (4. dubna) zapověděl šlechtě i duchovenstvu kupovati domy v městě. Když r. 1355 v Brně mor zle řádil, zapověděl vydávati kšafty osob nákazou zemřelých cizincům a r. 1357 (19. září) nadal město, které byl četnými stavbami nemálo zvelebil, 14denním výročním trhem počínajícím nedělí masopustní, při němž domácí i cizí kupci osvobozeni byli od mýta i cla. R. 1373 zapověděl markrabě Jan Jindřich na novo užívání postranních silnic a přísně nařídil, aby zejména kupci z Rakous povinni byli bráti se Brnem, a r. 1376 (22. dub.) povolil Brněnským, aby rychtáře svého i kmety svobodně voliti i sesazovati směli bez potvrzení zeměpanského, konečně r. 1377 potvrdil Brněnským výsadu Karla IV. ze dne 22. bř. 1348. K žádosti syna a nástupce Jana Jindřicha, markrabího Jošta, potvrdil král Václav IV. všecka privilegia města Brna a učinil tak po druhé r. 1411 (17. února), r. 1416 povolil zřízení vodovodu ze Švarcavy do města. Úmrtím Jošta, který r. 1411 v Brně zemřel a v kostele sv. Tomáše pochován byl, přestalo býti B. sídlem vlastních zeměpánův, ale i potom těšilo se přízni králů českých. Když král Václav IV. zemřel, sjeli se v prosinci roku 1419 v Brně s králem Sigmundem páni čeští strany pod jednou i pod obojí, královna Žofie a poslové Pražanů, žádajíce na něm, aby v panství se uvázal, obyvatele království Českého při svobodě slova božího a přijímání pod obojí způsobou zachoval a přičinil se o zrušení tvrdých nálezů koncilia i papeže proti národu českému. Nerozvážné jednání Sigmundovo při té příležitosti bylo jednou z hlavních příčin dlouholeté války husitské. Němečtí měšťané brněnští stáli ovšem věrně při něm a jeho zeti Albrechtovi rakouském, jemuž jménem věna vedlé jiných měst moravských také B. zapsáno. Albrecht r. 1424 (20. listop.) potvrdil městu všecky svobody a r. 1432 (6. srpna) postoupil mu od komory své příjem z prodeje soli, cizího piva a měření obilí. Husité o dobytí Brna roku 1428 marně se pokoušeli; město zůstalo věrno náboženství katolickému, a ti, kteří od učení katol. odpadli za krále Ladislava, přičiněním Jana Kapistrana zase do lůna církve katolické uvedeni. Král Ladislav r. 1453 (27. čce) udělil Brnu právo pečetiti červeným voskem a roku 1454 vyhnav židy z města domy jejich měšťanům daroval a zbavil je povinnosti platiti židům dluhy, začež musili se zavázati, že budou do komory král. ročně odváděti 60 kop grošů v náhradu za ušlý příjem z berně židovské. r. 1457 dal městu právo raziti drobnou minci se znakem zemským a propůjčil k tomu účelu starou mincovnu knížecí; téhož roku obnovil a rozšířil právo dolování Brnu r. 1297 propůjčené. Králi Jiřímu z Poděbrad z příčin náboženských odepřelo B. poslušnost; teprv když s vojskem v předměstích se položil a město oblehnouti se strojil, podrobilo se mu, načež král Jiří r. 1458 potvrdil všecky svobody městu. V srpnu roku následujícího, když v Brně král Jiří uzavřel spolek s císařem Bedřichem, pořádalo město ke cti obou panovníků velkolepé slavnosti, začež císař Bedřich později r. 1463 odměnil se měšťanům brněnským tím, že povolil jim obchod se zbožím benátským ve všech městech říšských. I když krále Jiřího stihla klatba papežská, stálo B. delší čas při něm, za sporů jeho s Matiášem mnoho utrpělo a konečně nuceno bylo r. 1468 králi Matiášovi složiti přísahu věrnosti. Vladislav II. po svém nastoupení v Čechách počal s Matiášem jednati o mír v Brně, jednání pak ukončeno v Olomouci r. 1479 tím, že Matiáš ostal v doživotním držení Moravy. Jako všecka města královská mělo také B. v době následující nemálo sporů se šlechtou, která měšťanům popírala právo k držení deskových statků, kdežto měšťané si stěžovali, že šlechta živností městských se ujímá a s městem trpěti nechce. R. 1498 (26. srpna) udělil král Vladislav měšťanům brněnským důležité právo svobodného kšaftování. Ferdinanda I., kterému roku 1527 stavové moravští v Brně skládali přísahu věrnosti, a Rudolfa II. zakládalo město znamenitými půjčkami a bylo nuceno k získání k tomu potřebných peněz prodati čásť svých statků. V té době město několikráte navštíveno bylo morem, který zvláště v l. 1558. 1571 a 1584 vyžádal si mnoho obětí; celkem prý zemřelo nákazou 11.000 lidí. Protestantismus v Brně rychle nabyl půdy a šířil se zvláště od roku 1608, kdy arcikníže Matiáš v boji proti císaři Rudolfovi v Brně svobodu náboženství povolil. Za času povstání evangelických stavů proti Ferdinandovi soustředila se ponejprv tuto jednání o politických záležitostech zemských; král Bedřich r. 1620 (5. ún.) v Brně se slávou uvítán a dne 6. ún. přijímal přísahu věrnosti od nekatolických stavů. Po bitvě bělohorské nevyšlo B. bez trestu. ač sán kardinál Dietrichstein za ně se přimlouval, a jako všecka města královská dostalo král. rychtáře. jehož povinností bylo v radě městské hájiti zájmy zeměpána. R. 1641 stalo se B. sídlem politické správy markrabství Moravského, jakož i zemského soudu, od kteréžto doby starší Olomouc do pozadí ustoupila. Ve válce 30leté, za níž také mor v městě několikráte (v létech 1619, 1622, 1625, 1643) zle řádil, Švédové dvakráte přišli k Brnu, r. 1643 pod Torstensonem spálili několik předměstí, podruhé 3. kv. 1645 zahájili obležení města a po 16 neděl o ně se pokoušeli, ale všecky útoky šťastně odrazil statečný velitel posádky de Souches, že konečně musili odtáhnouti s nepořízenou. Císař Ferdinand III. odměnil statečnost měšťanů zlepšením znaku měst., povýšil členy rady do stavu vladyckého a vedlé jiných milostí povolil k opravě města 30.000 zl. Také za války slezské r. 1742 B. od Prušáků po 2 měsíce marně obléháno. Na počátku tohoto století bylo po dvakráte navštíveno vojskem francouzským; dne 19. list. 1805 vtrhlo do města 30.000 mužův a následujícího dne přišel sám Napoleon a měl v Brně hlavní stan až do 2. prosince. Po bitvě u Slavkova zřízeno v Brně 32 nemocnic pro raněné, a posádka franc. zůstala ve městě do 12. ledna 1806. R. 1809 bylo město nuceno pečovati o potřeby armádního sboru franc., který ve městě ležel od 12. čce do 14. řijna. R. 1850 spojeno město, které do té doby skládalo se z 26 obcí pod 10 vrchnostmi, v jediný celek správní a opatřeno vlastním statutem a rozsáhlou samosprávou. R. 1866 po tři měsíce počínajíc 12. čcem bylo B. okkupováno vojskem pruským.

Literatura. Gengler, Codex iuris municipalis Germaniae medii aevi (I., str. 415 – 424.); D'Elvert, Versuch einer Gesch. Brünns (Brno, 1828); Wolny, Die Markgrafschaft Mähren (II. sv., 1. odd., str. 1 – 112.); D'Elvert, Beiträge zur Gesch. der königl. Städte Mährens, insbesondere der k. Landeshauptstadt Brünn (1860); Royt, O Brně za nejstarší doby (v »Časop. Matice Mor.«, I., 1869, str. 68. a násl.). Nk.