Ottův slovník naučný/Brinz
| Ottův slovník naučný | ||
| Brinvilliers | Brinz | Brio |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Brinz |
| Autor: | Leopold Heyrovský |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 684. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Související na Wikidatech: Alois Brinz |
|
Brinz Alois, šlechtic, professor práva německého (* 1820 ve Weilernu v Algavě bavorské – † 1887 v Mnichově). Roku 1849 stal se doktorem práv a habilitoval se r. 1850 na právo římské na univ. mnichovské. Již r. 1852 stal se mimoř., r. 1854 pak řádným professorem v Erlankách a r. 1857 přijal povolání do Prahy. Koku 1861 zvolen za poslance v okrese karlovarskojáchymovském do sněmu českého, z jehož středu byl pak vyslán na říšskou radu vídeňskou, kde záhy zaujal vynikající postavení ve straně německoliberální, dosáhnuv hlavně nevšední důrazností řečí svých velikých úspěchů parlamentárních, jmenovitě v debattách o zrušení svazku lenního (1861), kde byl zpravodajem, a o exekuci šlesvickoholštýnské (1864). Ale již před touto debattou byl B., jenž věrně stál při ministerstvě Schmerlingově, jinými vůdci strany liberální, přešlými zatím v opposici oproti Schmerlingově německé politice, u své strany zatlačen v pozadí. Po pádu Schmerlingově a zastavení ústavy vrátil se B. zase do Prahy; ale již r. 1866 odešel na univ. tubinskou a působil zde až do r. 1871, kde přijal professuru v Mnichově. Hlavním literárním dílem B-ovým jest obsáhlá učebnice Lehrbuch der Pandekten (1. vydání 1857–71; 2. vyd. sv. I–III. 1873–89), plod hlubokých, samostatných výzkumů v pramenech, velice originální co do formy i co do obsahu. Vedlé jiných četných článkův, otištěných v různých časopisech právnických a ve zprávách o zasedáních akademie mnichovské, napsal B. hlavně: Notamina ad usumfructum (1849); Die Lehre von der Compensation (1849); Kritische Blätter civiiistischen Inhalts (1852, 1853); Zum Recht der bonae fidei possesio (1875); Zur Contravindication in der legis actio sacramento (1877); Die Freigelassenen der Lex Aelia Sentia und das Berliner Fragment von den Dediticiern (1884); Über den Einlassungswang im röm. Recht (1887). B. byl od r. 1866 spoluredaktorem listu »Kritische Vierteljahrsschrift f. Gesetzgeb. und Rechtswissenschaft«. Hý.