Ottův slovník naučný/Brandýs
| Ottův slovník naučný | ||
| Brandy | Brandýs | z Brandýsa |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Brandýs |
| Autor: | Justin Václav Prášek, August Sedláček, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 569. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD anon 70 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Brandýs |
|
| Související články ve Wikipedii: w:Brandýs nad Labem, w:Brandýs nad Orlicí |
|
Brandýs: 1) B. nad Labem, král. komorní a okresní město v Čechách, v okresním hejtmanství karlínském, položené na povýšeném levém břehu Labe, na ústí potoku Chobota, skládá se z města, z okresu zámeckého, z osady Martinova nebo Drnovky a z Královic (Königsdorf) a čítá 405 d. a 4620 ob. čes. bez vojska (1880), z čehož však 77 d. s 560 ob. (zámecký okres a Kralovice) r. 1850 spojeno s místní obcí staroboleslavskou, jakkoli ve všech stránkách jsou podstatnou částí města. Přední památkou úpravného města jest někdejší císařský zámek, nyní majetek arcivév. Ludvíka Salvatora Toskánského, položený při břehu labském a obklopený rozsáhlým sadem, vzniklým z někdejších mohutných opevnění. Zámek sám připomíná se již r. 1318 jako tvrz střehoucí most labský; odtud byl v držení pánů z Michalovic až do r. 1468 a do r. 1502 pánů z Cimburka, od nichž dědictvím připadl paní Johance z Krajku, která nepochybně dostavěla v nynější podobě věž hlavní a severní i východní stranu. Bratrovec Johančin, Arnošt Krajíř z Krajku, pozbyl r. 1547 zámku brandýského i s velikým zbožím jeho konfiskací, načež Ferdinand I. učinil z něho zámek císařský, jejž, když r. 1562 vyhořel, dal nákladně v nynější podobě skrze italského stavitele Vostalisa de Sala přestavěti. Za války třicítileté byl brandýský zámek výborně opevněn a častěji obléhán, za posledních 11 let války byl pak stále v rukou švédských, čímž stavby jeho velice utrpěly; Karel VI. dal tudíž brandýský zámek obnoviti a všestranně upraviti, načež častěji s celým dvorem v něm přebýval, ano i slavnosti dvorské tu konal. Za války sedmileté rovněž byl vojskem osazen. Panství bylo komorním až do r. 1860 a tu prodáno arciknížeti Leopoldovi, velkovévod. Toskánskému († 1870). Zámek udržován odtud ve stavu důstojném, a péčí nynějšího majitele v něm umístěny vzácné sbírky, zejména mincí, etrurských a egyptských starožitností a p. Části severní a východní projevují vladislavský sloh gotický, ostatek proveden v palácové renaissanci XVI. století. Ve stěně přízemní chodby jedné jest vezděna vzácná skulptura, představující příchod tří králů, práce patrně italské, ale původce není znám. Proti zámku strmí na pahorku chrám sv. Petra, do husitských válek farní chrám vsi Hrádku, od roku 1559 s městem spojené. V XVI. stol. nazýván byl »královskou kaplí«, nyní jest majetkem řádu piaristského. Rád tento uveden byl do B-a r. 1759 a vyučoval na hlavní škole a později na nižší škole reálné; opodál chrámu sv. Petra má posud svou residenci. Uprostřed města téměř v poloze povýšené jest děkanský chrám obrácení sv. Pavla, s vysokou zvonicí, vystavěný r. 1541 nákladem Arnošta z Krajku skrze italského stavitele Matěje z Milána. Do r. 1547 byl bratrským sborem. Na hřbitově zbudován r. 1881 románský kostelík sv. Rosálie a při levém břehu potoku Chobota, město protékajícího, jest položen zrušený chrám sv. Vavřince, zajímavá starogotická stavba, která byla kdysi na způsob kastellu opevněna. Byl to původní farní chrám městský a později chrám církve podobojí. Zrušen jsa za Josefa II. byl odsvěcen a teprve roku 1887 upraven za tělocvičnu. Při této opravě objeveny na severní vnitřní stěně pozoruhodné malby obmítkové. B. jest sídlem okres, soudu a berního úřadu, 7. pluku dragonského a jezdecké čety pionýrské, má občanskou školu chlapeckou a 6třídní dívčí obecnou, záložnu občan. a hospodářskou, dva pivovary, továrnu na secí stroje a slévárnu, zaměstnávající 200 dělníků, továrnu na mýdlo a voňavky, šest trhů výročních. poštu, telegr. stanici a stanici železniční. Obyvatelstvo hledí si zemědělství a pokročilého živnostnictví. B. jest rodištěm mathematika Tesánka a čes. spisovatele V. Hnojka. — Ve znaku má B. českého korunovaného lva (vyobr. č. 665.). — Dějiny. Původ B-a jest neznám. Na počátku XIV. stol. stál již hrad na ochranu mostu a vedlé hradu dvě osady: farní ves Hrádek, majetek kanovníků v Sadské a později u sv. Apolináře na Větrově v Praze, a městečko B. na obou březích Chobota i s hradem, majetek pánů z Michalovic. Když r. 1468 poslední majitel z rodu pánů z Michalovic, Jindřich zv. Kruchlata, v bitvě s Lužičany u Turnova padl, zdědil B. svat[red 1] jeho pan Jaroš Tovačovský z Cimburka, jenž ve druhý sňatek vstoupil s paní Johankou z Krajku. Po smrti Jarošově (1493) a jeho jediného syna Adama (1502) stala se paní Johanka majitelkou B-a, jemuž udělila četné výsady (odpuštění povarného, právo na sklad soli a právo svobodně pivo vařiti, r. 1508). Za její vlády stal se B. jedním z předních sídel Jednoty bratrské, která zde r. 1512 sněm starších svých konala. Po radě tohoto sněmu vzdala se paní Johanka panství s prospěchem bratra svého Kunráta Krajíře, šlechtice znamenitého, jenž r. 1530 veřejně přistoupil k Jednotě bratrské a v B-e i starý farní chrám Bratřím odevzdal. Měšťanstvo brandýské rovněž obdařil vzácnými právy, r. 1515 právem svobodného kšaftování a r. 1531 propuštěním z daně z díla. Za něho byl již B. z nejpřednějších sídel Jednoty; v B-e odbývaly se dvě synody (1518 a 1532); Ferdinand I. chtěl roku 1537 další šíření Bratří v B-e koupí hradu a městečka zadržeti, avšak jednání, které po vůli králově sněmem zemským bylo konáno, neprovedeno pro odpor páně Kunrátův, jenž téhož ještě roku postoupil B. i se vším zbožím synu svému Arnoštovi, načež zemřel roku 1542. Arnošt Krajíř byl neméně horlivý příznivec Bratří, jimž, když konsistoř dolejší za navrácení farního chrámu žádala, r. 1541 nový nákladný sbor, nynější děkanský chrám, vystavěl. Avšak súčastniv se roku 1547 odporu proti králi, pozbyl konfiskací B a, který tudíž připojen ke statkům král. komory. Králové čeští z rodu habsburského velmi rádi na B-e pobývali a již Ferdinand I. spojil r. 1559 s městečkem vesnici Hrádek, Rudolf II. pak učinil B. stálým svým letním sídlem a roku 1581 povýšil jej na město. Potřeby nádherného dvora císařského způsobily, že město počalo se chvatně šířiti blíže hradu a na jižní straně, kdež vzniklo nynější náměstí. Královská komora sama zbudovala několik domů nákladných, hlavně pro potřebu zámeckých úřadův, a panství všelikým způsobem rozšířeno, že stalo se z největších latifundií v Čechách. Následkem toho přenesen zvolna městský život ze starého městečka u potoka Chobota do nových částí, kdež i radnice byla zařízena. Při tom však bratrský živel opět v městě se vzmohl a kolem roku 1600 někdejší sbor krajířovský zase spravován kazatelem bratrským. Avšak po bitvě na Bílé Hoře nastal náhlý obrat. Bratří vypuzeni, fara podobojí opuštěna a z někdejšího sboru zařízeno katolické děkanství. Působením jesuitů r. 1625 veškero obyvatelstvo přijalo vyznání katolické; již však r. 1631 počaly útrapy válečné vpádem Sasů. které potrvaly až do r 1648 a město na pokraj zkázy přivedly. Nejhůře vedlo se B-u r. 1639 za vpádu Banérova, jenž císařské opodál města 29. kv. na hlavu porazil. Neméně utrpělo město za války sedmileté, když 6. kv. 1757 bylo Prusy útokem vzato. V XIX. stol. trpěl B. častými požáry, z nichž nejzhoubnější byly r. 1828 a 1836. Tím starobylý ráz jeho namnoze setřen. Srv. Prášek, Okres brandejský (Praha, 1875). Pšk.
2) B. nad Orlicí (lat. Brundusium super Aquilam, něm. Brandeis an der Adler), město v Čechách při Tiché Orlici, 204 d., 1274 obyv. čes. (1880), hejtm. a okres Vys Mýto (11 km sev.-vých.), býv. allod, panství, diéc. královéhradecká, vikar. Kostelec n. O., farní chrám Nanebevstoupení Páně pův. ze XIV., v XVIII. stol. přestavěný, na hlavním oltáři obraz pocházející od čes. malíře Brandla, 4třídní škola, pošta, telegraf, nádraží rak.-uher. státní dráhy, krásný zámek (z roku 1781) a pivovar barona Oskara Parishe, jenž jest majitelem zdejšího panství, 2 mlýny (z nich 1 parní), lázně. Na opyši[red 2] dlouhého návrší, jež se nad městem na východní straně vypíná, jsou trosky rozvaleného hradu. V B-e zemřel a pochován r. 1473 ryt. Řehoř, zakladatel Jednoty bratrské, dále se zde narodil r. 1564 Karel starší ze Žerotína a také v rodinné hrobce pochován, ale ostatky jeho r. 1842 přeneseny do Mor. Bludova. Zde nalezl dočasné sídlo Jan Amos Komenský (1622—1628) a pod horou Klopoty sepsal: »Labyrint světa« a »Hlubinu bezpečnosti«. O jednom domě na rynku (na jižní straně) vypravuje se, že se tu narodil slavný Karel ze Žerotína; za to jest pouhý výmysl pověst, že se Jan Jiskra narodil v chalupě č. 159. Čásť města, kdež před tím vesnice stávala, nazývá se Loukotí, a tu (při č. p. 101.) jest sešlý pomníček na památku, že tu bývala hrobka žerotínská s kostelem sv. Jana Křtitele. Po zpustnutí obojího odkryta hrobka zase r. 1721 skrze pasáka farního, a tu pak povstal hnusný spor mezi faráři a vrchností o to, komu mají náležeti cínové rakve slavných pánův (až do r. 1747). Znak města r. 1503 od krále Vladislava udělený: štít s modrým polem a na něm hrábě zlaté (vyobr. č. 666.). Pro své krásné a zdravé položení bývá B. v létě od mnohých cizinců navštěvován, red. — R. 1227 byla tu jedině víska Loukotí, kterouž držel Kojata Hrabišic a služebníku svému Oslovi odkázal. Na konci XIII. století postavili tu hrad páni z Prostiboře a dali mu něm. jméno B., od něhož se i nazývali (viz z Brandýsa), pod ním pak vysazeno městečko. Ve XIV. stol. dostal se v držení B-a Ješek z Bozkovic († 1363). Po něm následoval syn jeho Tas, jenž ok. r. 1399 v kostele zřídil a nadal nové oltáře. Syn jeho Jan(od r. 1406) proslavil se jako velitel na Vyšehradě (1420). Po jeho smrti dostal se B. v držení Smila Holického ze Šternberka (1429—1431). Okolo roku 1450 nabyl ho Zdeněk Kostka z Postupic, ale postoupil ho potom bratru svému Janovi, kterýž udělil městečku první výsady. Syn jeho Bohuše († 1505) vyprosil mu znak a právo pečetili voskem zeleným. Bratr pak jeho Jan rozšířiv panství nemálo prodal je r. 1506 Vilémovi z Pernšteina. Vilém, jenž B. přivtělil k Potšteinu, dal hned potom hrad zdejší pobořiti. Syn jeho Jan prodal zase B. (1544) Bohuši Kostkovi z Postupic, jemuž roku 1547 z pokuty v manství uveden a kromě toho k arrestu na B-e odsouzen. Když r. 1557 zemřel, měl B. spadnouti na krále, ale koupila jej (1558) Libuše z Lomnice, táž pak jej odkázala Janovi ze Žerotína, synu svému z prvního manželství. Páni ze Žerotína byli B-u vrchností milostivou. Buď tehdá nebo před tím zřízen jest na místě nynějšího zámku dům pro kněží Jednoty bratrské, která se v B-e velmi ujala (klášteříček), v němž do roku 1623 také biskup bydlil. Po r. 1620 přišly však zlé časy na zdejší církev. Karel ze Žerotína chránil je, pokud mohl, a poskytl ctihodnému bratru J. A. Komenskému (1622) útulek v domku vedlé Srubu pod Klopoty, aby tu žiti mohl pobožnosti a spisováni. V B-e oženil se Komenský po druhé vzav si za manželku Dorotu Cyrillovou. Ale brzo musil minouti B. i on i šlechetný jeho ochránce, jenž B. až do své smrti († 1636) z Vratislavě spravoval. Potom držela B. vdova Kateřina z Valdštejna krátký čas, ale zanedlouho ujala jej Marie Zárubovna z Hustiřan majíc z pozůstalosti velikou sumu peněz k pohledávání. Potvrdivši Brandýským výsady prodala jej (1652) Janovi Bedřichovi z Trauttmansdorfu, jenž B. k panství litomyšlskému připojil. Syn jeho František prodal B. (1723) tetě své Marii Terezii Tr. z Paaru (po druhé vdané Rothalové). Tato stavěla nový zámek na Mostku (1724), ale brzo stavbu zastavila. V rodě Trauttmansdorfském zůstalo panství až do r. 1806, pak bylo v držení rodů knížat z Lynaru (1806—1817), Blažků (1817—31), opět Lynarů (1831), Valdštejnů (1831—55), kn. Chimay (1855—69) a Parishův, od nichž připojen k Žamberku. Srv. B. Kadlčík, Děje a paměti B-a n. Orlicí (1885). Sčk.
3) B. viz Brandýsek.