Ottův slovník naučný/Bonorum emptio

Ottův slovník naučný
Bonorum cessio	Bonorum emptio	Bonorum possessio

Údaje o textu
Titulek:	Bonorum emptio
Autor:	Leopold Heyrovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. s. 355. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Bonorum emptio (venditio). V některých případech, hlavně když dlužník se úmyslně skrýval nebo byv odsouzen nečinil za dost rozsudku, nebo zemřel nezanechav dědiců, dovolil dle klassického práva římského magistrát věřitelům, aby vzali statky dlužníkovy v držení a je ohlásíce veřejně obdržené povolení po jisté době prodali (bona ex edicto possideri, proscribi venireque). Prodej (b. venditio) dál se veřejnou dražbou v ten způsob, že statky dlužníkovy byly přiřknuty tomu, kdo za ně slíbil věřitelům zaplatiti největší procento pohledávek. Slul b. emptor a byl universálním sukcessorem dlužníkovým dle práva praetorského. V Justinianově právu není více b. e.; zpeněžení jmění dlužníkova děje se tu prodejem jednotlivých částí jeho, a výtěžek rozdělí se mezi věřitele dle poměru jejich pohledávek. Srv. H. Dernburg, Ueber die emtio bonorum, 1850. Hý.