Ottův slovník naučný/Boletus

Ottův slovník naučný
Boletice	Boletus	Bolevec

Údaje o textu
Titulek:	Boletus
Autor:	Alexander Josef Bernard
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 293–294. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související:	Ottův slovník naučný/Houby
Heslo ve Wikipedii: Hřib (Boletus)

Boletus Linné, hřib. Houby z řádu rouškatých (Hymenomycetes), z čel. chorošovitých (Polyporei). Na plodnici jejich můžeme vždy rozeznati třeň (hloubek) a klobouk. Třeň vždy jest centrální a v povaze klobouku spočívá znak rodu hřibů. Na zpodu klobouku jsou rourky, jež možno odloučiti od hořejší části klobouku a kteréž ani pospolu nesouvisí tuze pevně, tak že snadno jest je odděliti. Plodnice jest vždycky masita, proto hyne dosti záhy. Vnitřek rourek povlečen jest rouškem (hymeniem), z něhož vyrůstají basidie a na nich vytvořují se výtrusy. Rostou na zemi. Některé hřiby jsou jedlé, mnohé podezřelé a nejedny jedovaté. Prořízneme-li některé (obyčejně podezřelé nebo jedovaté) hřiby, zmodrají na ploše právě seříznuté. Dle Schönbeina působí zmodrání pryskyřičná látka, již lze ze hřibu vytáhnouti líhem.

Rozděliti možno hřiby na tři oddělení:

I. Tephroleuci, jejichž rourky jsou za mladosti bíly nebo šedivy. A) Cariosi, jejichž třeň není síťovitě zdoben a jež v dospělosti bývají uvnitř duty. Rourky bílé, pak žlutavé, výtrusy bezbarvé. Sem patří: B. cyanescens Bull. (modrák), jehož klobouk jest plstitý, kožově žlutý; maso bílé, na vzduchu červená, pak modrá. Třeň jest zbarven tak jako klobouk, pod kloboukem jest však bílý a trochu zúžený. Závoj pomíjivý. Jedlý. B) Hyporhodii. Bělavé rourky jsou připevněny ke třeni. Výtrusy růžové: B. felleus Bull., klobouk obyčejně rozevřený, nahoře plochý, i 15 cm v průměru, lysý a hladký. Třeň nepravidelně hranatý, nahoře zúžený, síťkovaný. Ústí hranatá, nepravidelná, veliká. Rourky bílé, pak červené. V lesích jehličnatých. Maso měkké, bílé, na vzduchu červená, hořké chuti. Nejedlý. C) Versipelles. Ústí malá, okrouhlá, pravidelná a rourky ode třeně oddělené. Výtrusy rezavé. Obyčejný jest: B. scaber Bull. (špičník, kozák), jehož vysoký třeň nahoru jest zúžen a drsný šupinkami. Maso jest bílé, jemné a chutné. Jedlý. Ve tvaru i barvě valně se mění. D) Favosi. Ústí hranatá, veliká, ale nestejná; rourky ke třeni upevněné a kol třeně zkrácené. Výtrusy hnědé. B. Strobilaceus Scop., všecek temně hnědý; klobouk jest pokryt tlustými šupinami, jež střechovitě se kryjí. Někdy na okraji bývá závoj. Nejedlý.

II. Euchroi. Rourky jasně zbarvené, obyč. světle žlutě. E) Luridi. Rourky ke třeni nepřirostlé a kol něho zaokrouhlené. Ústí nejprve zacpaná, červená i krvavá. Maso nakrojené na vzduchu se barví. Sem řadí se dva důležité hřiby: B. luridus Schaef. (kovář), jehož klobouk jest šedě olivový a sazový, mazlavý. Třeň jest zavalitý, cihlově červený, síťkovaný, pod kloboukem žlutý nebo červený. Maso zmodrá a později sezelená. V lesích hojný; na trzích sice jej prodávají, ale dlužno jej míti za podezřelý. B. Satanas Lenz. (hřib krvavý) jest větší předešlého, klobouk jest nahnědlý, ale později zbledne. Ústí nestejně veliká, krvavě šarlatová. Třeň jest baňatý, pod kloboukem krvavě síťkovaný. Nalomené maso červená, pak fialoví. V lupenatých lesích; chuti jemné, ale nanejvýš jedovatý. Otrávení příznaky již po několika hodinách se dostavují; často lidé poživše hub těchto zemřeli otravou. F) Edules. Rourky kol třeně zaokrouhlené, téměř volné. Ústí nikdy růžová. Maso na vzduchu téměř se nezbarvuje: B. edulis Bull. (hřib jedlý) a B. regius Krombh. (hřib královský), jenž má rourky krátké, zlatožluté, jsou ze všech hřibův nejváženější. G) Calopodes. Třeň hlíznatý, žilnatě síťkovaný. Rourky ke třeni připevněné, ústí není růžové. B. pachypus Fries (kříšť, kříště), barvy celkem kožové, žluté rourky posléze sezelenají. Třeň jest nejprve kyjovitý, ale pak k oběma koncům zúžen, jest síťkován, někdy docela jest krvavý. Maso i rourky nalomené zmodrají. Podezřelý. B. calopus Fries (červenka) má klobouk trochu plsťnatý, mdle olivový; ústí sytě žlutá; síťkovaný třeň buď všecek, buď toliko na hořejšku nachově síťkovaný. Maso bledé, zmodrá na vzduchu. Tolikéž podezřelý. H) Subpruinosi. Rourky ke třeni připojené, žlutavé; třeň všady stejně tlustý, hladký; klobouk lysý, ale často ojíněný. Hřiby z tohoto oddělení jsou u nás dosti vzácny. J) Subtomentosi. Povrch klobouku jest suchý, nelesklý, za mladosti jest plstitý, později téměř lysý. Rourky jednobarevné, ke třeni připevněné. B. subtomentosus Lin. (kozí pysk). Klobouk jemnou plstí pokrytý, barvy hnědě olivové, ve stáří se rozpukává. Třeň (pod lupou) tečkovaně draslavý, dole hodně zúžený. Rourky sirkově žluté, pak žlutozelené, konečně modrozelené. Ústí veliké a hranaté. Maso všade bledé nebo načervenalé, na vzduchu modrá. Pojídá se. K) Viscipelles. Klobouk na povrchu mazlavý; rourky jsou připevněny ke třeni, ústí někdy jest chobotnaté. B. piperatus Bull. (hřib peprný) o klobouku hnědožlutém a jemně šupinatém; rourky jsou rezavé a sbíhají po třeni; ústí jsou veliká a hranatá; třeň jest tenký, trochu zploštilý, dole sytě žlutý a vůbec mléčnatý. Maso nabíhá do červena a jest chuti peprné. Nejedlý. B. bovinus Lin. (klouzek kravský, kravina) má klobouk žlutě zelenavý, rezavohnědé rourky jen poněkud po třeni sbíhají. Třeň jest všady stejně tlustý a tak zbarven jako klobouk. Ústí složitá, t. j. větší otvory (rourky) obsahují otvory menší (rourky kratší). Maso bílé, nalomené se nemění. Pojídá se. B. granulatus Lin. (klouzek ovčí); hnědorezavý klobouk povlečen jest rosolem; ústí jednoduchá, jemňoučká, malými zrnéčky posázená. Třeň nemá kroužku a jest posázen zrnečkovitými šupinkami. Bledožluté maso barvy své nemění. Pojídá se. B. luteus Lin. (klouzek obecný, podmáselník); jeho klobouk jest také povlečen rosolem. Třeň stejně tlustý nese na hořejšku blánitý kroužek; nad kroužkem jest třeň bledožlutý, tmavě červenými tečkami draslavý. Maso taktéž se nemění. Jedlý, zvláště na podzim hojný. Bd.