Ottův slovník naučný/Bohumín

Údaje o textu
Titulek: Bohumín
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 259. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Bohumín
Č. 610. Znak města Bohumína.

Bohumín (pol. Bogumin, něm. Oderberg), okr. město na hranici slezskopruské na pr. bř. Odry, hejtm. Fryštát, vrchní celní úřad, krásný farní kostel, 2 školy, odborná škola košíkářská, pošta, telegraf, železnice; 157 d., 493 pol., 52 čes., 464 něm. obyv. (1880). Asi 4 km odtud velké a důležité nádraží, kde severní dráha cís. Ferdinanda stýká se s hornoslezskou drahou pruskou. Z nádraží bohumínského vycházejí trati přes Těšín a průsmyk Jablunkovský na Košice do Uher, přes Bílsko do Haliče, na Opavu a Olomouc, a konečně do pruského Slezska na Ratiboř a Vratislav. B. byl ještě r. 1250 jen ves na hranici král. Českého a Polského, a již r. 1291 měl vlastní kostel. Panství bohumínské leželo z části v rak. Slezsku a z části na Ratibořsku. V l. 1337–1343 držel je jako léno Bernart »Dlouhý« zvaný Sarkovič, v l. 1362–1382 Pašek z Bohumína, v l. 1422 koupil B. Bílek z Kornic, v l. 1451 držel panství bohumínské moravský pán Jan z Cimburka a na Novém Jičíně, jejž následoval r. 1473 Jan z Vrbna, r. 1523 markrabí Jiří Braniborský a vévoda Krnovský. R. 1623 panství bohumínské konfiskováno a darováno císařem cizinci Lazarovi Henckelovi z Donnersmarku, jehož potomci drželi jmenované panství až do r. 1802, kdy je koupil kn. Karel Lichnovský. Konečně přešlo r. 1844 v držení bar. Rothschildů. — Znak městský (viz vyobr. č. 610.) jest vlastně erb slezské šlechtické rodiny pánů z Kornic: v červeném poli na třech zlatých stupních zlatý sloup, na němž jiný vodorovně leží. Magistrát městský vysvětluje jej tím, že jest to na zeleném pahorku zlatý čekan na znamení soudní pravomocnosti městské. [red 1]

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Ve 28. dílu byl k heslu Bohumín uveřejněn dodatek, viz Bohumín (dodatek).