Ottův slovník naučný/Blaze
| Ottův slovník naučný | ||
| Blaye | Blaze | Blázen |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Blaze |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 153. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: fr:Blaze |
|
| Související články ve Wikipedii: 1) Castil-Blaze (francouzsky), 2) Henri Blaze (švédsky) |
|
Blaze též Castil-Blaze [kastil bláz]:
1) B. François Henri Josef, někdy jeden z nejvěhlasnějších hud. spisovatelů franc., kritik velice bystrý (* 1784 v Cavaillonu — † 1857 v Paříži). Studoval původně práva a stal se notářem, kteréhož postavení však r. 1820 se vzdal a věnoval se výhradně činnosti hudební. Jmenovitě v oboru kritiky získal si záhy úcty úvahami svými v »Journal des Débats«. Vedle četných spisů historických (De l'Opéra en France; Dictionnaire de musique moderne; La danse et les ballets; Le Piano; Molière musicien a j.) a aestheticko-kritických zvláštních sobě získal zásluh o uvedení italských a německých oper na jeviště francouzské, pořídiv jejich překlady (mezi nimi »Don Juan«, »Figaro«, »Kouzelná flétna«, »Čarostřelec«, »Euryanthe«, »Lazebník Sevilský« atd.). Ze skladeb B-ových uvádíme komické opery, romance, skladby houslové, církevní a j.
2) B. de Bury [bláz de byry] Henri, spisovatel franc., syn předešl. (* 1813 v Avignonu — † 1888 v Paříži). Byl spolupracovníkem »Revue d. D. Mondes«, kde se podpisoval Hans Werner. Hlavní jeho působnost leží v překladech a pojednáních z literatury něm.; přeložil Fausta a lyr. básně Goethovy a sepsal Ecrivains et poètes de l'Allemagne (1846) a Les ecrivains modernes de l'Allemagne (1868). Jiné literární práce B-ovy jsou: Les musiciens contemporains (1856); Meyerbeer et son temps (1864); Tableaux romantiques de littérature et d'art (1878); Musiciens du passé, du présent et de l'avenir (1880); Alex. Dumas, sa vie, son temps, son oeuvre (1885). Do oboru historického spadají Souvenirs et récits des campagnes d'Autriche (1854); Les femmes et la société au temps d'Auguste (1875). Také o básně se pokusil, ač s menším zdarem, ve sbírkách Intermèdes et Poèmes (1859) a Légende de Versailles (1870). Zajímavé jeho memoiry vydány v »Revue internat.« ve Florencii 1888.