Ottův slovník naučný/Bití

Údaje o textu
Titulek: Bití
Autor: Jiří Tilšer
Zdroj: Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. s. 109–110. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Tělesný trest

Bití jakožto kriminální trest na těle vyskytuje se obecně již v nejstarších právních předpisech. Záhy poznána též zneuctívající povaha jeho. Proto u Římanův užívalo se b., a to holí (fustigatio) jen u zločinců nižších stavův, u otroků b. důtkami (flagellum), jež byly opatřeny olověnými koulemi (plumba) nebo hroty (scorpio). Za Karolingů trestány b-m i osoby svobodné nižších stavův. I v dalším středověku je trest b. v různé způsobě častý. Kanonické právo připouštělo b. jako trest u kleriků nižších svěcení (clerici minores), avšak nejvýše 39 ran. Po recepci řím. práva je trest b. častý v obec. právu, hlavně b. metlou nebo pruty, katem veřejně vykonané (fustigatio, Staupbesen), pak b. pruty nebo holí vykonané tajně nebo veřejně soud. sluhou (virgindemia, Stockschilling). Tak i hrdel. řád Karla V. V rakouském zákonodárství zná Theresiana i trest. zák. Josefa II. b. holí, kárabáčem a metlou; zák. trest. z r. 1803 pak b. holí nebo (u mužských pod 18 lety a u žen) metlou; zák. z r. 1852 klade b. mezi vedlejší tresty při zločinech v případu vrácení, smí se však vykonati jen po slyšení lékaře, tajně, jen jednou v době trestu, nejvýše 30 ran (§. 24.); s týmž obmezením připouští §. 248. b. nejvýše 20 ran jako trest hlavní při jistých přečinech a přestupcích na místě vězení u jistých tříd společenských (čeledínů, tovaryšů, učedníků, nádenníků). Zák. ze dne 15. list. 1867 č. 131. ř. z. je zrušil naprosto. Z části již dříve odstraněno b. jako trest krimin. v jiných zemích; v některých státech německých již na počátku XIX. stol., r. 1848 v Prusku a Bavorsku; ve Švédsku r. 1855, na Rusi r. 1863, v Sasku r. 1868, v Uhersku r. 1869, ve Švýcarsku r. 1874. — Podobně odstraněn trest b. ponejvíce i z vojenských trest. zákonníků, v Rakousku branným zákonnem ze dne 5. prosince 1868. Vymizelo tedy b. skoro úplně ze soustavy krimin. trestův, a to právem; neboť b. zneuctívajíc kazí, působí různě dle povahy duševní i tělesné trestaného, síla ran závisí na libovůli vykonavatele, účinky zdraví nebezpečné nelze odhadnouti ni napraviti; připustí-li se jen při určitých třídách společenských, ruší se rovnost před zákonem. Ovšem v novější době doporučují mnozí b. v jistých případech na místo neosvědčujících se krátkodobých trestů na svobodě. Ve vězeňství se posud vyskytuje b. jako trest disciplinární, avšak jen při nejtěžších zločincích, a to b. biči, holmi a j. do jistého maxima (nejvýše 50 ran), namnoze vyloučeno u ženských vězňů. Užívá se ho v mnohých zemích německých (Prusko, Sasko, Hamburk, Lubek), v Dánsku, Norvežsku, Švédsku, Rusku, Anglii a v Americe. Theorie i zde většinou b. zavrhuje, jiní připouštějí je při nenapravitelných a mladistvých vězních. — Ve školství jakožto trest disciplinární b. dříve hojně užívané jest u nás vyloučeno §. 24. řádu škol a vyučov. z 20. srp. 1870, č. 105. ř. z., dle něhož trestati dítě na těle není v žádném případě dovoleno. JT.