Ottův slovník naučný/Biskupice
| Ottův slovník naučný | ||
| z Biskupic | Biskupice | Biskupiec |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Biskupice |
| Autor: | Michał Hórnik, Ľudovít Vladimír Rizner, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. S. 98. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Biskupice |
|
| Související články ve Wikipedii: Biskupice (Bánovce), Biskupice (Biskupice-Pulkov), Biskupice (Malopolsko), Biskupice (okres Chrudim), Biskupice (okres Lučenec), Biskupice (okres Prostějov), Biskupice (okres Svitavy), Biskupice (okres Zlín), Biskupice (Opolsko), Biskupice (Trenčín), Biskupice-Pulkov, Nowe Biskupice, Podunajské Biskupice |
|
Biskupice: 1) B., ves v Čechách, hejtm. a okres Čáslav (9.5 km jihových.), býv. dom., fara a pošta Ronov; 27 d., 223 obyv. českých (1880). B. jsou starou osadou v Čáslavsku; neboť od r. 1375 poddaní odváděli 22 kop kostelu sv. Víta v Praze; potom dostaly se ku klášteru vilemovskému a r. 1577 ještě s jinými vesnicemi prodány na rozkaz Rudolfa II. Albertovi Robmhapovi ze Suché.
2) B., ves na Moravě, hejtm., okres a býv. dom. Uher. Brod, fara Bánov, pošta Luhačovice, škola; 61 d., 335 obyv. čes. (1880). — 3) B., městys t., na březích jaroměřského potoka (jihozáp. od Rouchovan) ; hejt. Krumlov, okres Hrotovice, býv. doména Skalice, fara, škola a pošta; 106 d., 548 čes., 14 něm. obyv. (1880). Kostel sv. Martina byl prý vystavěn od olomúckého biskupa (1351 až 1364). Poplužní dvůr, zámek arcibiskupa olom., lihovar. — Znak jest: v červeném poli zeď s otevřenou branou a s dvěma věžemi, mezi nimiž jest modrý štít s červenou, dvěma lvy drženou krokvicí; nad lvy a pod krokvicí jest růže (viz vyobr. č. 573.). — 4) B., ves t., hejtm. Mor Třebová, okres Jevíčko, fara a škola B., pošta Jevíčko; 94 d., 652 čes., 17 něm. obyv. (1880). — 5) B., ves ť, hejtm. a okres Prostějov, pošta Dub, škola; 60 domů, 349 obyv. čes. (1880).
6) B. (maď. Púspõki, něm. Bischdorf), městys v uher. župě prešpurské, v okrese hornočalókezském, blíže Dunaje, s 1719 maď. a něm. obyvateli (1880), starobylým farním chrámem z r. 1221 a zámkem. Chrám byl r. 1889 velkým nákladem obnoven. R. 1704 v dubnu bylo zde Rákóczyovské vojsko císařskými poraženo, přišla však pomoc a císařští odraženi opět od B-ic. Rz.
7) B. (luž.-srb. Biskopicy, něm. Bischofswerda), město saské, v kraji a okr. hejtm. budyšínském, nad řekou Vezenicí; stanice státní dráhy, 34 km od Drážďan (vsvých.), a poboční čáry žitavské, sídlo okr. soudu; má vyšší městskou školu a 5219 ob. (1885), v tom 93 Srbů, jsou zde továrny na sukno, sklárny, slévárna, hrnčírny a j. — Dne 22. května 1813 byla tu mezi Francouzi a ustupujícími spojenci půtka, při které město skoro docela spáleno. V okolí rozsáhlé plátenictví a veliké žulové lomy. Hnk.
8) B. (Biskupitz), obec v prus. vlád. obv. opolském (Slezsko), v kr. zabrzeském, na Bytomském potoce, stanice dráhy bytomsko-gliwické, má katol. chrám, doly kamenouhelné a 6470 obyv. (1885). Nedaleko (sev.-vých.) tovární ves Borsigwerk, se železárnami a 3600 dělníky. — 9) B., Biskupiec (Bischofswerder), město v Záp. Prusku, vlád. obvodě kvidzynském, v kr. suszkém (Rosenberg), na Ose, stanice žel. trati toruňsko-olsztýnské, založené r. 1325, má 2030 obyv. zabývajících se soukenictvím, obuvnictvím a koželužstvím. — 10) B., Biskupiec na Warmii (Bischofsburg, Bischburg), město ve vládním obvodě královeckém, v kr. rosselském, na ř. Dimmeře. sídlo úřadu landratského a okres, soudu, má 3 chrámy, parní mlýny a 4153 obyv. polské (1885). Založeno r. 1395 od křižáků. Rodiště polského orientalisty Ig. Pietruszewského.