Ottův slovník naučný/Bezděz

Ottův slovník naučný
Bězděvice	Bezděz	z Bezdězce

Údaje o textu
Titulek:	Bezděz
Autor:	Bedřich Bernau, August Sedláček, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 922–923. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70 PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Bezděz (okres Česká Lípa)

Č. 556. Vnitřek kaple na Bezdězi

Bezděz (Schloss-Bösìg): 1) B., farní ves v hejtm. a okr. dubském (3 h. vých), 100 d., 638 ob. něm. (1880), vik. a býv. dom. dokeské. Chrám sv. Jiljí se stopami román. slohu byl již ve XIII. stol. farním. V kostele je cínová křtitelnice z roku 1735, veliký zvon na věži z r. 1758 má latinský, menší z XV. st. český nápis. Kostel tento byl od králů českých, pod jejichž patronát od založení svého slušel, skvěle nadán; patřilyť mu statky ve Zbinech, Radkovicích, Vojetíně, Lukách aj. Roku 1348 odevzdal Karel IV. zdejší prebendu řádu augustinián. na Karlově v Praze, který až do r. 1784 byl v jejím držení. Ves B. (Podbezděz) vysadil Přemysl Otakar II. za městečko, avšak pro nepříhodnou polohu téhož ku provozování živností městských Hynek Berka z Dubé roku 1337 založení to přenesl do Bělé. –nau.

Severně od vsi zvedá se znělcová hora Bezděz se dvěma vrcholy Velikým (605 m) a Malým Bezdězem č. Čertovým vrchem (577 m). Na vyšším vrchu jsou zříceniny býv. hradu královského, daleko viditelné. Část jejich, totiž prvotní palác a krásná kaple (vnitřek této kaple P. Marii zasvěcené, pokud se na doby naše zachovala, zobrazen pod č. 556.), pochází z druhé pol. XIII. věku, některé části až i v XV. i XVI. věku přistavovány. Nejvýše vyniká velká věž (637 m). B. nebyl založen před polovicí XIII. věku; počátek jeho padá do dob, kdy Boleslav přestala býti hlavním hradem v tomto kraji. Když král Přemysl Otakar II. r. 1264 Podbezděz jako městečko vysazoval, stál již B. a sídleli na něm purkrabě jako popravce a vladař královských statků. R. 1279 zavezena sem Otíkem Braniborským králová Kunhuta se synem svým Václavem a tu purkrabím Heřmanem střežena. Králové podařilo se uprchnouti a králevic zavezen do Žitavy.

Potom B. i s jinými hrady Otíkovi zastaven, ale odcizení to císařem Rudolfem zdviženo. Král Václav II. daroval ke kostelu sv. Jiljí (1293) ves Zbiny. Na počátku XIV. věku držel B. v zástavě Púta z Dubé (1316), ale za nedlouho (1336) patřil hrad synovci jeho Hynkovi Berkovi z Dubé, purkrabímu pražsk. Karel IV. vyplatil B. a v l. 1351—57 tu někdy přebýval. Václav IV. zastavil B. r. 1393 Prokopovi markrabímu do života jeho, a tento zapsal B. r. 1402 Havlovi ze Zvířetic na způsob vrchního úřadu. Po smrti Prokopově spadl B. zase na krále. Od krále Sigmunda svěřen (1420) a potom (1429) zapsán Janovi z Michalovic, k němuž se sem mnoho duchovních osob uteklo a tu klenoty kostelní přechovávali. Také tu byly dsky dvorské. Janův syn Petr zdědil B. a zapsal vše jmění své Václavovi z Michalovic, ale protože tento pro velké závady nemohl s ním zvlásti, uvázal se veň Jindřich z Michalovic († 1468) a zastavil jej švakru svému Janovi ze Smiřic. Po smrti tohoto (1453) zůstal Jindřich v držení B-e až do své smrti (1468). Sestra jeho Majdaléna byla vdána za Jana Tovačovského z Cimburka, který s bratrem svým Ctiborem králi Jiřímu Drahotouš, Přerov a Hranici odevzdal a za to panství bezdězské k zástavě obdržel. Po nich držel B. Adam Tovačovský s mateří svou Johankou z Krajku (druhou manželkou Janovou), ale okolo r. 1496 získal jej dobrou volí Jan z Janovic. Týž zemřel roku 1505 odkázav jmění své Janovi Špetlovi z Prudic (potom z Janovic), kterého byl přijal za svého syna. Po jeho smrti († 1532) synové jeho Hynek a Burjan dlouho se nemohli shodnouti o dědictví, až potom zůstal Hynkovi Náchod a Burjanovi B. Tohoto syn Jan ml. († 1547) neměl jiných dědiců než sestru Annu a dceru Saloménu, kteréž se r. 1553 o panství rozdělily. Onano dostala Bělou, tato B. a vdala se za Mikuláše Zajíce z Hazemburka, kterému B. majestátem král. znova zapsán. Týž prodal roku 1558 B. Kateřině Berkové (před tím Vartemberské) z Hungrkoštu, po níž pak dědily děti z obojího manželství. Za těch dob pořád ještě hrad opravován. Jan z Vartemberka skoupil okolo r. 1566 díly svých spoludědicův, a když pak panství dědičně prodáno Janovi st. z Valdštejna (1588), získal od tohoto právo jeho dědičné. Vdova po něm († 1595), Barbora z Lobkovic, zdědila B. a zapsala jej druhému manželu Václavovi starš. Berkovi z Dubé (1607). Tehdá již páni na B-i nebydleli zřídivše si nový příbytek v Doksách. R. 1621 zlezen jest B. od Bavorův a vytlučen; t. r. pak panství vzato Václavovi jako poddanému zpronevěřilému a prodáno (1622) Adamovi z Valdštejna, od něhož je koupil strýc jeho Albrecht a ke knížectví frýdlantskému připojil. Kníže povolal na B. (1624) čtyři mnichy řádu sv. Augustina a založiv tu klášterec dobře jej nadal, ale těm se na hoře hrubě nelíbilo, tak že se raději do Bělé přestěhovali. Na místě toho chtěl Valdštejn zříditi na B-i klášter benediktinův montseratských, k čemuž se konaly velké přípravy, ale sešlo z toho zase po smrti knížete. Benediktini dotčení usazeni v Praze ve Slovanech (1636), a pustý hrad B. s panstvím jim darován. V následujících létech bydlil tu jediný poustevník; po jeho smrti osadili Švédové horu a plenili okolí. Třetí opat emauzský Don Antonio de Sotomayor opravoval hrad (1662), poslal sem dva kněží svého řádu a proměnil B. v místo poutnické. Roku 1679 prodáno panství, ale hrad a hora vymíněny řádu. Poutí přibývalo v minulém století velice, tak že na př. r. 1741 od osmi kněží 2920 mší sv. slouženo a řádný klášterec tu povstal, jehož převor Veremund Proche hrad a místnosti jeho podrobně popsal. R. 1778 obsadili B. Prusové, ale odtáhli, poněvadž se nesnadno rak. vojsku bránili. Klášterec jimi zubožený zrušen konečně r. 1785 a po odchodu mnichů vydrancován B. dokonale, tak že stavení všechna beze střech zůstala. Za to, co se od té doby stalo na uchování hradu, sluší děkovati hlavně hraběcímu rodu Valdštejnskému. Sčk.

2) B. Nový viz Bělá 1).