Ottův slovník naučný/Berlín
Ottův slovník naučný | ||
Berlichingen | Berlín | Berlin |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Berlín |
Autor: | Karel Bečka, František Augustin Slavík |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha: J. Otto, 1890. S. 824–826. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Berlín |
Berlín (luž.-srb. Barliň) leží na písečné rovině braniborské na Sprévě, pod 52° 30' s. š. a 13° 23' v. d., 35 m n. m., hlavní město království Pruského a od r. 1871 Německé říše. Byla to původně rybářská osada Luticů čili Veletů na pr. břehu Sprévy, naproti druhé osadě slovanské Kolínu na l. břehu.Albrecht Medvěd, podmaniv si Branibory, usadil kol r. 1144 v B-ě a v okolí vedlé Slovanů Němce a pracoval usilovně o poněmčení celé krajiny; r. 1307 byly obě osady B. a Kolín sloučeny v jedno město, které po vymření rodu askánského dostalo se s ostatní zemí v držení rodu wittelsbašského. Roku 1373 připojeno bylo od Karla IV. ke koruně České a nabylo podporou panovníkovou a svým rozsáhlým obchodem takové moci, že odepřelo Bedřichu I. hohenzollerskému, jemuž Sigmund r. 1415 prodal celé Braniborsko, přísahu věrnosti a nevpustilo ho do svých zdí. Teprve syn jeho Bedřich II. donutil je ku poslušnosti a potrestal je odnětím všech práv a omezením bývalé svobody; k udržování pořádku vystavěl roku 1442 v B-ě pevný hrad na místě, na kterém nyní král. palác stojí. Tehdy řeč slovanská udržovala se ještě v městě a okolí, ale mizela ponenáhlu, zvláště když vyloučena byla z úřadů. Od těch dob stal se B. sídelním městem braniborským a zakoušel s ostatní zemí všecky nehody a útrapy, zvláště ve válce 30leté, za které čítal sotva 6000 obyvatelů. Po válce té vzmáhal se pak velice, zvláště když panovníci hohenzollerští přijímali ochotně vystěhovalce a vyhnance z ostatních státův evropských a vykazovali jim sídla v městě a v nejbližším okolí; tak v l. 1677–85 přistěhovalo se do B-a přes 6000 uprchlíků francouzských, kteří povznesli tu řemesla, průmysl a obchod. Kromě Francouzů, Hollanďanů, Švýcarův a evangelíků německých docházeli tu vlídného přijetí i vystěhovalci čeští. Čechův usadilo se v B-ě v l. 1727–47 přes 350 rodin; i měli tu svůj kostel (dle pražské betlemské kaple), jemuž se podnes říká »český kostel«, a vydávali české knihy. V okolí: v Rixdorfě, Nové vsi, Schönberku, Velké Lípě, Kepníku, Friedrichshaině a Bockshagenu žilo v těch létech asi 400 rodin, které však nesvorností svůj úpadek zavinily (více o nich viz v článku »Česká církev v B-ě«, Osvěta 1876). Přistěhovalci těmi, kteří se v pozdější době veskrze poněmčili, vzrůstal stále počet obyvatelstva; r. 1709, kdy všecky osady, jež časem kolem B-a a Kolína povstaly, v jednu obec byly spojeny, měl Berlín 102.400 ob., r. 1755 již 126,661, r. 1790 nad 150.000. Poněvadž obyvatelstvo to povstalo ze směsice různých národností, pokládá se Berlín (dle G. Langenscheidta »Naturgeschichte der Berliner«) za »německy mluvící neutrum mezinárodní«, a obsahuje 39% krve románské (Francouzů, Valonův, Italů), 37% německé a 24% slovanské. V dějinách politických jmenuje se B. r. 1742, kdy tu byl potvrzen mír mezi Marií Terezií a Bedřichem II., roku 1757, kdy Haddík se svými Chorvaty do města vtrhl, r. 1760 obsadili B. Rusové a r. 1806 Francouzi. R. 1878 konán byl tu kongress velmocí evrop. o ujednání míru svatoštěpánského. Po válkách francouzských B. rychle počal vzkvétati; kdežto roku 1804 měl něco přes 156.000 ob., vzrostl počet ten roku 1885 na 1,315.287 ob. a v prosinci 1889 páčilo se již na 1,527.835 ob. ve 24.734 obytných domech na ploše přes 63 km2 zaujímající. Dle víry jest v B-ě 88% evangelíků, 7% katolíkův a 5% jiných vyznání. – B. dělí se v tyto části: Starý B., Starý a Nový Kolín, Bedřichovy výspy (Friedrichswerder); k nim pojí se na pr. břehu Sprévy: Stralova čtvrť, Královo město, Špandavské předměstí, Bedřicho-Vilémovo město; na l. břehu: město Louisino, Bedřichovo a Dorotino. Spojení B-a se všemi částmi a s okolím děje se mimo četnými povozy (4695), omnibusy (217), tramwayí, drahou okružní (viz plán situační), vedoucí kolem celého města, 14 drahami železnými, se všech stran do B-a se sbíhajícími (viz č. 8. plánu), též po Sprévě a četnými průplavy (Louisin průplav 2019 m dl., Špandavský do jezera Tegelského a j.). Přes Sprévu a její ramena vedou četné mosty: Zámecký 48 m dlouhý a 32 m široký, osmi skupinami mramorovými ze života vojenského ozdobený; Krásnohorský, Janovský, Herkulův, Belle-Alliance, Sirotčí a j. Celý B. čítá nyní přes 600 ulic, 51 náměstí a množství krásných budov veřejných i soukromých. Středem života městského jest největší ulice »Pod lipami« (Unter den Linden, viz č. 6.), 1206 m dlouhá, se 4 řadami stromů, vedoucí od paláce císařského (č. 2.) ke bráně Braniborské a k oboře, pak ulice Bedřichova a Lipská. Největší stavby vykonány jsou za Bedřicha Viléma r. 1797–1840 a Viléma IV. Zmínky zasluhují: zámek královský (viz č. 9.) na místě bývalého hradu v nynější podobě od krále Bedřicha I. vystavěný, s velikou sochou sv. Jiří od Kisse a s »krotiteli koní«, napodobením to dioskurů z Monte Cavallo v Římě. Na proti paláci »staré a nové museum«. Staré museum obsahuje originály řeckých a římských skulptur (Polyklétovu Amazonku), sbírku mincí, ve veliké síni slavné bronzy (adorant), sbírku etruských památek, skulptur pergamských a památky umění křesťanského. V novém museu jest veliká sbírka sádrových odlitků řeckého a římského umění (přes 2000 kusů), sbírka egyptských a assyrských starožitností, antiquarium (vásy, terrakotty atd.), sbírka rytin atd. Stěny nad hlavním schodištěm ozdobeny jsou proslavenými obrazy Kaulbachovými. »Národní gallerie« ve způsobě starého chrámu korinthského dle plánů Stülerových má ve veliké sbírce obrazů, z nichž 73 od Cornelia, též Brožíkovo »Poselství« a Maxův obraz »Kristus a žena s nemocným dítětem«. Zbrojnice se sbírkou zbraní, s proslulými maskami umírajících vojínův a se síní »Ruhmeshalle«, v níž bronzové sochy pruských panovníkův a vojevůdcův a malby, vypodobňující vítězství pruská v l. 1864, 1866 a 1870–71. Universita (v. č. 10.) z r. 1754–64 s poprsím Hegelovým ve dvoře a pomníkem bratří Humboldtů před budovou. Opera, bursa (v. č. 1.), nová radnice z l. 1860–1870; museum pro národopis v Králohradecké ulici se sbírkami Schliemannovými, veliká tržnice ústřední. Paláce vyslanectev a ministerstev, 21 divadel, nemocnice a j. Z chrámů vynikají: sv. Mikuláše, nejstarší chrám na starém B-ě ze XII. st., r. 1880 dle původních plánův obnovený; chrám sv. Petra ze XIII. stol.; P. Marie z XV. stol., klášterní, český kostel z r. 1735, dvorský chrám z r. 1750 s hrobkou Hohenzollerů, Werderský z l. 1823–36; sv. Matouše a j. Z jiných památek uměleckých jmenovati sluší bránu Braniborskou vystavěnou od Langerhansa v l. 1789–93 dle vzoru athénských propylají, 62 m širokou, 20 m vysokou, s krásnou quadrigou. Národní pomník v upomínku padlých v létech 1813–15, sloup Bedřichův s krásnou Viktorií od Raucha; vítězný sloup (Siegessäule) na památku vítězství z l. 1864–71; kanelury sloupu ozdobeny děly ukořistěnými ve válkách s Dány, Rakouskem a Francií. Pomník velikého kurfiršta na Dlouhém mostě. Jezdecká socha Bedřicha Viléma IV. na schodišti před národní gallerií; pomník Bülowův, Blücherův, Göthův, generálů ze sedmileté války atd. – O školství postaráno měrou náležitou: ze škol veřejných jmenovati jest: universitu (r. 1888–89 posluchačů 5790), techniku (873 posl.), uměleckou akademii, průmyslovou, obchodní, hospodářskou, horní a vysokou hudební školu, 16 gymnasií, 8 reál. gymnasií, 4 reálky, 6 vyš. měšť., 8 vyš. dívčích a 180 obec. škol s 3020 třídami a 169.052 dětmi (1889) a množství škol spolkových a odborných. Další vzdělání podporují sbírky a spolky; staré a nové museum, mus. knihovna, obrazárny, museum křesťanské, školní s učitelskou knihovnou, průmyslové, hospodářské, geologické, zeměpisné, zdravotnické, anatomické, zoologické, botanické, mineralogickogeologické a palaeontologické, aquarium; výstavy spolku berlínských umělců, přátel umění Pruského státu, jednoty umělců, národní obrazárna; knihovny: královská, universitní, průmyslová, polytechnické společnosti a mimo jiné též 24 obecní knihovny pro lid v rozličných částech B-a; na západní straně B-a zahrada botanická (č. 3.), zoologická (č. 4.) založena roku 1845 v oboře asi 250 ha veliké a několika pomníky ozdobené. Vzdělání podporují také četné spolky vědecké a umělecké, na př. akademie věd, spolek pro dějepis B-a, Braniborska, pro německou literaturu, archaeologická společnost a j. Časopisů vychází r. 1890 588 různého směru a obsahu: za účelem dobročinným zřízeno mnoho jednot, obecních kuchyní, útulen, sirotčinců, nemocnic, nadací atd. O zdravotnictví a čistotu ulic pečuje se bedlivě. Hřbitovy jsou v B-ě: Jeruzalemský, u Nejsvětější Trojice starý a nový (kdež pochován básník Ludv. Tieck), u sv. Matouše († bratří Jak. a Vil. Grimmové, Diesterweg), u Dorotina města († filosofové Fichte, Hegel, stavitel Schinkel, sochař Rauch, Schadow a j.), hřbitov českobratrský, kde odpočívají čeští vystěhovalci, katolický starý a nový, židovský starý († Mojž. Mendelssohn) a nový. – Literárně začal B. nabývati jména v pol. XVIII. stol., když tam působili Gleim, Kleist, Ramler, Sulzer, zvláště pak Lessing, Nicolai, Mendelssohn, Abbt, vydávajíce od roku 1759 »Briefe, d. neueste d. Litteratur betreffend«; ku konci téhož století význam jeho poklesl, ale v novější době soustředuje značnou literární, hlavně vědeckou, a též uměleckou činnost. Nejvíce vynikli rodáci: Alex. Humboldt, Lud. Tieck, K. Gutzkow, Bedř. Klöden a j.
V průmyslu a obchodu zaujímá B. přední místo. Zvláště soustřeďuje se tu průmysl železářský a bavlnický, kdežto hedvábnický značně poklesl. Množství továren různého druhu, barvíren, tiskáren, výroba modního zboží, chemikálií, papíru atd. Hlavní předměty obchodu berlínského jsou: obilí (zvláště do Hamburku a Štětína), líh, dobytek, vlna a palivo. – Veškeré jmění města B-a r. 1888 páčilo se na 399 mill. mk., dluhy obnášely 204 mill. mk., příjem 72,788.844 mk. a vydání 64,997.566 mk. Daní obecních zaplaceno 32,9 mill. mk., státních 21,3 mill. mk. Ve správě tvoří B. zvláštní městský obvod (Stadtkreis Berlin), s vlastním magistrátem a sborem obecních starších (126); magistrát skládá se z vrchního purkmistra, purkmistra, 15 placených a 17 neplacených radů. Malý znak, který od r. 1709 jest ve velkém znaku berlínském, má ve stříbrném poli černého medvěda (viz vyobr. č. 542.). Ve velikém znaku jest pruský a braniborský orel ve stříbrném poli, pod nimi pak znak malý, nad medvědem koruna zeď představující.
Literatura: Mila, Geschichte des Ursprunges Berlins (1829); Klöden, Über die Entstehung der Städte Berlin u. Cölln (1839); Woltmann, Die Baugeschichte Berlins atd. (1872); Schasler, Berlins Kunstschätze (1874); Berlin und seine Bauten (1877); Publicationen des Vereins f. die Geschichte Berlins; Schwebel, Gesch. der Stadt Berlín (1887–89). Bka. FAS.