Ottův slovník naučný/Berchta
Ottův slovník naučný | ||
de Berchoax | Berchta | Berchtesgaden |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Berchta |
Autor: | Jan Hanuš Máchal |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 809. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Perchta |
Berchta (Perchta) jest v pověrách germánských nadpřirozená bytost, která kolem sv. Tří Králů chodí po domech a dohlíží, zdali jest všecko v pořádku. Zvláště má zření ku přadlenám; pilné odměňuje a lenivé trestá, jeví se takto brzy milostivou, brzy hroznou a ukrutnou, a podlé toho představuje se také buď jako laskavá bílá paní (viz t.), nebo jako ošklivá stařena s dlouhým nosem, železnými zuby a rozcuchanými vlasy. Nejen na přadleny dohlíží, nýbrž dbá i o to, aby děti byly umyty, učesány a poslušný. Lidem, kteří se nepostí, vybírá vnitřnosti. Známa jest i Slovanům s Němci sousedícím; v již. Čechách sluje B., na Moravě Šperechta, u Slovinců Pertha nebo Vehtra baba (srov. Fejfalik, Perachta bei den Slaven v »Zeifschr. für deutsche Myth.« IV. 388—389). Původem svým jest B. personifikací svátku sv. Tří Králů, který sluje u Němců Berchtentag (Perchtentag) a rovná se ital. Befaně (:= Epifanie, zjevení Páně; u Slovanů zastupuje ji také Lucie (Lucka) nebo Bohorodice (srov. Veselovskij, Opyty po istoriji razvitija christ. legendy v »Žur. Min. Nar. Prosvěšč.«, č. 183, 272—286; Mannhardt, Antike Wald. u. Feldkulte, 184—186). Ml.