Ottův slovník naučný/Benešovský
| Ottův slovník naučný | ||
| Benešovici | Benešovský | Benešovský-Veselý |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Benešovský |
| Autor: | Martin Hattala, Klement Borový, redakce |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 752. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Související na Wikidatech: Matouš Philonomus |
|
Benešovský: 1) B. M. Jan, proslulý zvonař v Mor. Třebové (✝ 4. srpna 1603); slil zvon k záduši sv. Petra do městečka Svojanova r. 1597 a r. 1602 veliký a překrásný zvon do zámeckého kostela sv. Trojice v Rychnově nad Kněžnou. red.
2) B. Matouš, jinakPhilonomus (✶ okolo roku 1550 v Benešově - ✝ ve vyhnanství kdysi po 1590), kterého byl s opatství sesazen dopustiv se rozličných skutků nekalých. Odkazujíce, pokud se týče příhod života jeho, k J. Jirečkovi (Rukověť I, 60—64), zastavíme se jen u jeho působení literárního. Nejvzácnějším plodem toho jest Grammatika bohemica, studiosis eius linguae utilissima, t. j. Grammatika česká milovníkům téhož jazyka velmi užitečná (Praha, 1577, v 8" u Jiříka Dačického). Věnována jest cís. a kr. Rudolfovi II., jehož přízně domáhá se B. mezi jiným i dovozováním toho, že by snažnější péčí o jazyk český buď on, buď některý z jeho příbuzných snadno mohl dosíci panování i nad ostatními národy slovanskými, vynikajícími nad jiné nejen počtem, než i přirozenými a nabytými zvláštnostmi víc anebo méně. Přísným, ale naskrze spravedlivým rozborem té grammatiky, zanášející se jen skloňováním a časováním, zavděčil se nám už J. Dobrovský (Lehrgebäude der böhm. Sprache. Praha, 1819, str. VI a VII). Na konci jejím vyskytuje se časoměrný překlad několika žalmů, zevrubněji vylíčený a znovu otištěný od J. Jirečka (Časoměrné překlady žalmů Komenského a j. 1861). Knížka slov českých vyložených, odkud svůj počátek mají, vyšlá r. 1587 též v 8", hodna jest poněkud i bedlivější úvahy historiků vzájemnosti slovanské nežli předešlé dílo B-ského, hledícího v ní objasniti původ českých slov i srovnáváním jejich s jinoslovanskými vůbec a ruskými zvláště. Konečně přeložil a vydal B. i Epištoly sv. Ignatia, o nichž ostatně viz J. Jungmanna Historii literatury české (1849, str. 226. č. 1762). H.
3) B. Václav, rodem z Benešova, kněz pod obojí. R. 1544 v Italii byv vysvěcen stal se kaplanem u sv. Havla v Praze, r. 1555 děkanem v Hradci Králové, roku 1562 farářem v Lysé, r. 1576 v Uněticich, odkudž dostal se na faru v Proseku. R. 1581 ustanoven administrátorem konsistoře pod obojí, načež do Prahy se přestěhovav stal se farářem u sv. Martina na Starém městě. Jsa pro chatrné zdraví nedostatečným k zastávání správy duchovní převzal r. 1583 úřad kazatelský při kapli betlémské. Nemoha však ani zde povinnostem svým vyhověti k naléhání kollegiátů r. 1587 svolil, aby kněz od sv. Jiljí v Betlémě přisluhovati mohl. Konečně vzdal se B. úřadu administrátorského r. 1590 a vrátil se na faru proseckou. Odtamtud ještě r. 1593 psal list knězi Tomáši Soběslavskému do Prahy. Kdy B. zemřel, zjištěno není. Sepsal: Ozvaní starých Čechův a Moravcův před léty osmdesáti, kteréž činili proti těm, kteří o nich mluvili, že jsou odřezanci církve svaté (Praha, 1588). Viz J. Jireček, Rukověť k dějinám literatury; Borový, Akta konsistoře utrakvistické. Brý.