Ottův slovník naučný/Beg

Ottův slovník naučný
Béfort	Beg	Béga

Údaje o textu
Titulek:	Beg
Autor:	Rudolf Dvořák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. s. 611-612. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Beg, bej, turecky pán, v nejširším slova smysle: vladař, ale i představený (na př. kjöj beji = představený vesnice), člověk vznešeného rodu (o synech pašův a vyšších hodnostářů) nebo vysoké hodnosti, v poslednějším smysle o vyšších hodnostech civilních i vojenských, nemajících titulu paša. I u Evropanů setkáváme se s ním a to jako s vyznamenáním uděleným pro zvláštní zásluhy o Turecko neb Egypt (na př. Brugsch-bej) nebo i jako s pouhým titulem u zástupců evropských států (na př. ilči beji = pan vyslanec, terdžiimán beji = pan tlumočník, zvláště v oslovení), konečně ve mluvě obcovací jako zdvořilůstka u jmen Evropanů vůbec, právě tak jako v Indii všem muslimům se přikládá. Jako jméno úřední příslušelo správcům okresů; hodnost, jakož i správní jejich obvod slul pak beglik, t. j. begstvo, begství. Výrazu poslednějšího užíváno v nejširším smysle o státním statku vůbec. Vrchní správce provincie neb i kraje, který měl pod sebou více b-ů, slul begler-begi, bejler-beji. Obé, b. i beglerbegi, bylo druhdy i speciálním titulem některých knížat, na př. b. knížat multanských, valašských a ostrova Samu. jako posud vladaře túniského, beglerbeji místodržitele rumelského, anatolského a syrského. Beglerbeg zove se ve smysle tom i palác sultánův na Bosporu pro svou krásu, jíž ostatním takřka vévodí, právě tak jako opět předměstí Pera v Cařihradě, většinou Evropany a zástupci evropských mocí obydlené, beg oglu (= begův syn) slove. Femininem slova b. jest begum, bejim (= paní), jež náleží hlavně matce sultánově, ale i vdovám po vyšších hodnostářích říšských, jakož i dámám palácovým. V Indii jest čestným názvem princezen, jakož i všech žen muslimských, i vyskytuje se často jako součástka jmen místních: Begumábád a p. Dk.