Ottův slovník naučný/Bastian

Ottův slovník naučný
Bastia	Bastian	Bastianperk

Údaje o textu
Titulek:	Bastian
Autor:	Emanuel Kovář, Ferdinand Pečírka
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. s. 452–453. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Bastian: 1) B. Adołf, slavný cestovatel a ethnolog (* 26. čna 1826 v Bremách). Dokončiv studia universitní plul jako lodní lékař do Australie, prozkoumal zlatá pobřeží, pustil se i do nitrozemí, navštívil Nový Zealand a plul dále do Peru, kdež cestoval a studoval zvláště Cuzko. Odtud odebral se do Západní Indie, do Severní Ameriky, pobyl v Mexiku a v Kalifornii, načež přes Čínu, Zadní Indii, malajský archipel cestoval do Přední Indie a zůstal v Kalkutě. Plavil se po Gangu, cestoval po Dekkanu, zemi Marathské a přišel do Bombaje; navštívil zříceniny babylónské a ninivské, procestoval Syrii a Palestinu a odešel do Egypta, kdež pobyl v Káhiře. Další cesta jeho vedla po Nílu a přes poušť do Koseiru, do Džiddy a Mokky, pak s karavanou do Adenu. Pak plavil se do Kapska, do Loandy, cestoval po portugalských osadách, po nitrozemí a pustil se až do San Salvadoru, kamž již po 200 let nevkročila noha evropského cestovatele. Plul dále podél pobřeží až na Fernando Po, cestoval od ústí Nigíru po Liberii, Sierře Leoně, Senegambii a odplul pak do Portugalska. Procestovav ještě Španělsko, Turecko, Rusko, Skandinavii vrátil se po osmileté cestě do svého rodného města. Prvním výsledkem této cesty byl spis Besuch in San Salvador (Bremy, 1859). Druhou cestu nastoupil r. 1861. Z Londýna odplul do Madrasu, do Rangunu a po Iravadi do Avy, kdež oddal se studiu barmského obyvatelstva a jeho řeči. Odcestoval pak do Bangkoku, kdež opět studoval siamskou řeč a literaturu. Dále přes Kambodžu a Kočinčínu odebral se do Singapuru, odkud přes Javu, Filipiny do Japanu, pak do Číny, po poušti Gobi a po Sibiři k Uralu. Přes Kavkaz přišel do Tiflisu, do Oděsy a přes Halič do Berlína (1865). Plodem této cesty je veliké dílo Die Völker des östl. Asiens (6 sv., Jena, 1866–71). Třetí cestu podnikl r. 1873 jako předseda německé společnosti pro prozkoumání vnitřní Afriky na pobřeží západní Afriky, kdež na pobřeží loanžském založil Činčočo jako východisko dalších výprav, jejichž plán vypracoval s Güszfeldtem. I dal podnět k výpravám do zemí ogovských a do Angoly. Popis této cesty: Die deutsche Expedition an der Loango-Küste (Jena, 1874–75, 2 sv.). Na rozkaz vlády vydal se ve prospěch královského ethnologického musea berlínského roku 1875 na cestu čtvrtou do Ameriky. Navštívil Peru, Ecuador, Columbii, Guatemalu, Kalifornii a přes Sev. Ameriku a Antilly vrátiv se do Evropy přivezl s sebou sbírky obrovské. Zkušenosti své z této cesty uložil hlavně v díle Die Kulturländer des alten Amerika (Berlín, 1878, 2 sv.). Za týmže účelem jako poslední nastoupil též novou cestu r. 1878 přes Kaspické moře, Persii do Indie, kde zvláště věnoval se studiu horalských kmenů v Himálajích, jmenovitě Asamů, odtud cestoval přes Ceylon, Indický archipel, Australii, Polynésii do San Franciska, studoval oregonské Indiány, starožitnosti jukatanské a vrátil se r. 1880 do Berlína. Zprávu o této cestě vydal ve »Verhandlungen der Gesellsch. f. Erdkunde« (1880). Mimo uvedené práce jest plodem bystrého pozorování na velikých cestách a hlubokých studií dlouhá řada spisů veskrze cenných: Der Mensch in der Geschichte (Lipsko, 1860, 3 sv.); Das Beständige in den Menschenrassen (Berlín, 1868); Beiträge zur vergleich. Psychologie (t., 1868); Alexander v. Humboldt (1869); Die Weltauffassung der Buddhisten (1870); Sprachvergleichende Studien besonders auf dem Gebiete der indochines. Sprachen (Lipsko, 1870); Ethnologische Forschungen (t., 1871–73, 2 sv.); Die Rechtsverhältnisse bei verschiedenen Völkern der Erde (Berlín, 1872); Geograf. u. ethnolog. Bilder (t., 1873); Offener Brief an Herrn Prof. Dr. E. Häckel (1874); Schöpfung oder Entstehung (Jena, 1875); Die Vorstellungen von der Seele (Berlín, 1875); Vorgeschichte der Ethnologie (t., 1881); Der Völkergedanke im Aufbau einer Wissenschaft vom Menschen (t., 1881); Die heilige Sage der Polynesier (Lipsko, 1881); Der Buddhismus in seiner Psychologie (Berlín, 1882); Steinskulpturen aus Guatemala (t., 1882); Inselgruppen in Ozeanien (Berlín, 1883); Völkerstämme am Brahmaputra (Lipsko, 1883); Zur Kenntnis Hawaiis (Berlín, 1883); Zur naturwissenschaftl. Behandlung der Psychologie (t., 1883); Inselgruppe in Ozeanien (t., 1883); Indonesien oder die Inseln des malayischen Archipels (t., 1884, 2 sv.); Religions-philosoph. Probleme auf dem Forschungsfelde buddhist. Psychologie und der vergleich. Mythologie (t., 1884); Der Fetisch an der Küste Guineas (t., 1884); Der Papua des dunkeln Inselreichs im Lichte psycholog. Forschung (t., 1885); Afrikas Osten mit dort eröffneten Ausblicken (t., 1885); Zur Lehre von den geograf. Provinzen (1886). Mimo to vydává s Virchowem a R. Hartmannem od roku 1869 »Zeitschrift für Ethnologie«. Činnost B-ova je ohromná a zabývá se hlavně duševní stránkou národů. Na anthropologické základy mnoho nedá, též předhistorickým studiím mnoho nevěří; při tom jest odpůrcem výstředního darwinismu. Co hlavně doporoučí, je induktivné probrání, je vznik a vývoj jednotlivých ethnologických a kulturných zjevů u různých národů, čímž buduje základy srovnavací národovědy (proti dosavadní ethnologii, jež je jednak národopisem, jednak národozpytem). Jeho díla jsou látkou i hlubokými myšlénkami přesycena a psána pouze pro odborníky; připočteme-li k tomu jistou neurovnanost ve slohu, pochopíme, proč předůležitá díla jeho jsou méně známa. než zasluhují. Srv. Jul. Happel, Über die Bedeutung der völkerpsych. Arbeiten Adolf Bastian´s Zeitschr. für Völkerpsych. (1887). Od r. 1866 jest B. v Berlíně professorem ethnologie a ředitelem ethnologického musea, jež velice obohatil. Kř.

2) B. Henry Charlton, angl. lékař. Nar. v Truro r. 1837, dosáhl r. 1866 hodnosti doktorské v Londýně. Byl pak nejprve assistentem anatomie i pathologie na universitě londýnské, 1868 assistentem v nemocnici paralytiků a epileptiků a roku 1871 stal se profes. pathologické pitvy na University College. Byl zastáncem abiogenese a vydal v tomto směru: The modes of origin of lowest organism (1871); The beginnings of life (1874). Mimo to publikoval řadu článků přírodozpytných i lékařských. Jakožto samostatná díla vyšly: Clinical lectures on the common forms of paralysis; The brain as an organ of mind (1880); Paralyses cerebral, bulbar and spinal (1886). Peč.