Ottův slovník naučný/Bailly
| Ottův slovník naučný | ||
| Baillot | Bailly | Bailo |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Bailly |
| Autor: | Václav Rosický |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 97–98. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Jean Sylvain Bailly |
|
Bailly [bajì] Jean Sylvain, francouzský hvězdář, nar. 15. září 1736 v Paříži, zemřel guillotinou 12. list. 1793. S počátku zabýval se básnictvím (napsal dvě truchlohry: Iphigenie en Tauride a Clotaire), později oddal se studiu hvězdářství a dobyl si čestného jména svými pracemi. V mathematice a hvězdářství byl žákem Lacaillea, s nímž od r. 1760 společně pozoroval. První jeho pozorování týkala se opposice Marsa, Jupitera a Saturna; po nich následovaly družice Jupiterovy. On první zkoumal pohyby družic těch nejen empiricky, jako Maraldi a Wargentin, nýbrž i analyticky. Další jeho práce týkají se pohybu měsíce ve starší době, theorie Jupitera, kruhu Saturnova, délky roku siderického a tropického. Sepsal: Essai sur la théorie des satellites de Jupiter (1764); Histoire de l’astronomie ancienne, indienne et orientale, et moderne (5 sv., 1775—87); Histoire de l’astr. ancienne depuis son origine jusqu’ à l’établissement de l’école d’Alexandrie (2. vyd. 1781); Hist. de l’astron. depuis son origine jusqu’ à l’époque de 1730 (4. svazky, 1779—82). Dále jsou od něho: Lettres sur l’Atlantide de Platon. R. 1763 stal se členem pařížské akademie věd, r. 1785 členem všech tří akademií francouzských. Životopisy, které co člen akademie psal, docházely všeobecné pochvaly. R. 1789 zvolen byl od města Paříže do národního shromáždění, jehož se stal prvním předsedou. Již 16. čce téhož roku zvolen opět starostou pařížským, bylť té doby nejpopulárnější osobou ve Francii. Když hnutí revoluční se rozmohlo, bylo mu zakročiti brannou mocí proti srocenému lidu; jelikož lid trojího vyzvání jeho, aby se rozešel, neuposlechl, nýbrž házením kamenů odpovídal, dal B. na lid vystřeliti (17. čce 1791). Pro tento čin byla luza na B-ho rozhořčena, i vzdal se nedlouho potom své hodnosti, přesídlil do Meluna a uchýlil se do života soukromého. Nicméně bylo mu později této přísnosti pykati, neboť když r. 1793 nastala hrůzovláda, byl mezi jinými i B. postaven před revoluční tribunál, obžalován z »bratrovraždy« a na smrť odsouzen. Zanechal po sobě důležité pro dějiny revoluce zápisky: Mémoires d’un témoin de la révolution (Pař., 1804, 3 sv.). Obšírný životopis jeho napsal Arago, Oeuvres complétes, T. II. Vrn.