Ottův slovník naučný/Bílení

Ottův slovník naučný
Bílence	Bílení	Bílení zeleniny

Údaje o textu
Titulek:	Bílení
Autor:	Jan Kubeš, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1891. s. 57. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Bílení: 1) B.; omítnuté zdi z pravidla se bílí či spíše natírají (neboť vápno se téměř vždy zbarvuje na žluto, šedo a j.). K nátěru užívá se mastného, vyleželého vápna a jako přísad nejvíce barev zemitých, zvaných okry: barva, jíž k tomu upotřebiti chceme, nesmí se vápnem měniti. Nátěr utvoří na zdi tenký povlak, jenž přijetím kyseliny uhličité ze vzduchu ztvrdne a zeď před povětrností chrání. Kaši vápenné přidává se něco fermeže nebo mléka, aby povlak ve vlhku byl stálejším; aby nátěr rychle a lépe tvrdl, berou se za přísadu k vápnu i barvy cementové. Řídká barva nanáší se v různých polohách 2-4kráte velkou štětkou na suchou půdu; byla-li stěna již dříve bílena, oškrabe se aspoň místy, neboť tlustý nátěr se loupá; podobně puká čerstvý nátěr průvanem. Kš.

2) B., bělení, v průmyslu textilním viz Běličství.