Bábí (bábovec), přívrženec tajné náboženskopolitické sekty Bábovy. Zakladatelem sekty byl Hádží Muhammed Alí ze Šírázu (* 1820?), muž pochodící z rodu prorokova a vynikající příjemným zevnějškem, výmluvností a krásnou arabštinou. Po delší přípravě přistoupil k úřadu svému v l. 1840—45 jako reformátor šiitského islámu, i podařilo se mu zvláště úspěšnými svými kázáními i disputacemi s kněžími, neméně liberálním směrem nauky, zjednati si rázem stoupence hlavně v třídě vzdělanců, mezi kněžími, sejjidy (potomky prorokovými), ano i Židy. I ženy vzdělané houfně přistupovaly k jeho nauce. Přívrženci svými považován byl nejen za proroka vyššího Muhammeda, nýbrž na konec i za vtěleného boha. Jako prorok přijal jméno Báb (= brána, plně Báb-ud-din, brána víry) pokládaje sebe sama za bránu vedoucí k pravému poznání boha. Tvrdilť o sobě, že dle víry v putování duší vešli do něho duchové všech proroků před ním. Věřícím svým napsal Kánún (kánon) arabský a nahradil jím Korán, jejž popíral. Nauka jeho jest jen pokračováním a obnovením nauky hlásané za Sásánovců Mazdakem. Základem všeho jest mu bůh jako praživot (haj), jediná nezměnná bytost. Poněvadž pak číselná hodnota souhlásek slova haj (= 18) s připojením jednotky nositelovy (boha jediného) činí 19, jest i 19 jako číslo posvátné základem, na kterém Báb buduje veškeru společnost náboženskou i státní (19 měsíců, 19 veleknězů, sám vystoupil v roce 19. se svou naukou atd.). Veškerý svět je výronem z boha, k němuž opět vše se vrací samo neschopno dalšího tvoření. Stvořením zjevil bůh své vlastnosti, a sice ve shodě s posvátným číslem 19. Jako tyto jest tedy i svět dobrý. Zlo, pokud se jeví, jest jen úchylkou od tohoto posvátného čísla, jakousi početní chybou, již dlužno opraviti. K tomu účelu ustanovil Báb na světě 19 kněží, jež proto přidal králi — oprávněným králem uznává Báb panovníky z rodu Safijjovců a nikoli z panující dynastie kadžarské — by přidržovali jej k dobru. Modliteb předpisuje málo a ne povinně, umývání předepsaná islámem jsou mu lhostejná, rovněž nepodrobuje jídla ni pití žádnému dozoru. Žebrání jest zakázáno, za to také neuznává žádných povinných daní, jež záležeti mají pouze v dobrovolných příspěvcích. Styky bábovců a křesťany se dovolují právě tak, jako i ženě vykazuje ve společnosti slušné místo. Obmezujeť mnohoženství co nejvíce a ztěžuje rozvod, při tom dovoluje ženám nejen choditi veřejně bez závoje, nýbrž činí je účastnými i úřadu apoštolského, a také hned mezi prvými kněžími Bábem ustanovenými ze tří zvláště vynikajících nalézáme krásnou a učenou Kurrat-ul-ain z Kazvína. Jako nečiní rozdílu mezi muži a ženami, podobně neuznává rozdílu hodností i postavení hlásaje úplnou rovnost společenskou i majetkovou. Pokud vyznavačů se týče, doporučuje proselytismus, mučenníkům slibuje z mrtvých vstání. Vedlé otázek náboženských a společenských účastní se bábovci i života politického, a za krátkého trvání svého hráli již mnohý důležitý úkol. Vláda je s počátku trpěla, ale nepřátelské stanovisko, jaké zaujali proti panující dynastii perské a jež propuklo poprvé v Mešhedu. když r. 1848 Nasruddín nastoupil, bylo příčinou, že nejen sekta byla pronásledována, nýbrž že podnes propadá každý přívrženec její životem. Pronásledování vlády vzbudilo ovšem odpor bábovců nejprve v Chorásáně, pak v Mazenderánu, kde vystavěli si bábovci pod novým bábem Husainem tvrz Ásitánei Šeich Teberzí (práh Š. T.), v níž po 4 měsíce kladli tuhý odpor vojsku perskému. Když konečně tvrze dobyto, popraveno 214 bábovců (1848), i sám Báb skrývavší se zatím v Šírázu polapen, a když nauku svou nechtěl odvolati, zastřelen v Tebrízu r. 1849. Tím byli bábovci jen ještě více roztrpčeni. R. 1851 bylo povstání v Zendžánu, r. 1852 pak podniknut přímo útok na šaha Nasruddína. Útok se však nezdařil i způsobil nové pronásledování bábovců, z nichž 40 krutě popraveno; ostatní utekli buď do Turecka a do Indie, nebo zapřeli svou víru. Sekta však tím vyhubena nebyla, naopak počala se zmáhati tím usilovněji. Nyní počítá se jen v Persii asi 400.000 bábovců. Jsou však rozšířeni i v tureckém Arabistánu a ostatním území islámu čítajíce přes veškeré pronásledování milliony vyznavačů, jež snad ještě budou míti důležitý úkol v dějinách islámu. Nebo nelze upříti, že má bábismus leccos, co odpovídá pokročilému stanovisku modernímu lépe než ztuhlé zásady islámu šiitského. Srv. Gobineau, Les religions de l’Asie centrale (Paříž, 1865); Polák, Persien (Lipsko, 1865); Vambéry, Wanderungen und Erlebnisse in Persien (t., 1867) a Mírzá Kásim beg v Journal asiatique. Dk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Bábismus