Ottův slovník naučný/Azurit
| Ottův slovník naučný | ||
| Azur | Azurit | Azurová modř |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Azurit |
| Autor: | Jan Hejtman, Bohuslav Raýman |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 1139. Dostupné online |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Azurit |
|
Azurit, nerost, jehož monokl. krystaly bývají sloupkovité nebo deskovité, bývá však také kusovitý, paprskovitý a miskovitý, zřídka celistvý. Jest barvy světle nebo tmavě lazurové, lesku skelného a málo průsvitný. Tvrd. 3,5–4, hust. 3,7–3,8, chem. složení H2Cu2C2O8; na uhlí pálen dává zrnko mědi, v kyselinách a ammoniaku se rozpouští. Nejpěknější a. nalézá se v Chessy u Lyonu; v Čechách znám jest od Českého Brodu, Jilemnice, na Moravě z Blanska, Lesenic, v Slezsku z Hořeního Gruntu; mimo to jsou důležitá naleziště Redruth v Cornwallu, Phönixville v Pennsylvanii, Kolyvany a Nižní Tagilsk v Sibiři, Burraburra v Australii. – A. jest přirozené barvivo modré, přicházející do obchodu pod jmény modř horská (Bergblau) či lazur mědnatý (Kupferlazur). Prášek ohnivě modrý, jenž však s vodou i olejem špatně kryje. Jakožto barva vodová slouží k modru blankytnému a nazývá se též bleu céleste. Výpary sirnými ovšem trpí. Hjn. Rn.