Ottův slovník naučný/Azimut

Ottův slovník naučný
Azi Girej	Azimut	Azimutální kompas

Údaje o textu
Titulek:	Azimut
Autor:	Gustav Gruss
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 1132. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Azimut

Azimut (z arab.) směru AB jest úhel, jejž rovina kolmá, proložená směrem AB tvoří s rovinou poledníkovou pozorovacího místa A; úhel ten měří se v rovině vodorovné, a to obyčejně buď směrem od jihu k západu neb směrem od severu k východu. Je-li znám směr roviny poledníkové místa pozorovacího, udává úhel mezi směrem tím a směrem ku předmětu, měřený úhloměry vodorovnými, a. předmětu. Důležitější methody určení a-u jsou tyto: a) pozorováním průchodní doby $\Theta$ hvězdy (nejlépe polárky α Ursae minoris) obdrží se z rovnice

$\operatorname {tg} A={\frac {\sin t}{\operatorname {tg} \delta .\cos \phi -\sin \phi .\cos t}}$,

kdež $\delta$ deklinaci hvězdy, $t=\Theta -\alpha$ úhel hodinový a $\alpha$ rektascensi hvězdy značí pro pozorovanou dobu $\Theta$, a. hvězdy A; odečtení kruhu vodorovného na theodolitu neb altazimutu dá době $\Theta$ příslušný směr hvězdy; nařídí-li se pak dalekohled theodolitu na předmět, obdrží se směr ku předmětu; rozdíl směrů hvězdy a předmětu rovná se pak rozdílu a-ů hvězdy a předmětu; přičte-li se rozdíl ten k známému a-u hvězdy A, obdrží se a. předmětu. b) Sextantem měří se úhel $\Delta$ mezi sluncem a předmětem a pozoruje se současně příslušný čas $\Theta$; z doby $\Theta$ obdrží se dle dřívější rovnice a. slunce A a z rovnice:

$\cos A'={\frac {\cos \Delta -\sin H.\sin h}{\cos H.\cos h}}$,

kdež H a h výška slunce a předmětu jest, úhel azimutový slunce — předmět a z toho ve spojení s A a. předmětu. — A. a výška tvoří soustavu souřadnic určující pro danou dobu místo hvězd. Od a-u astronomického sluší lišiti a. geodaetický. A. geodaetický směru AB jest úhel, jejž geodaetická čára od A ku B vedená s geodaetickou čarou poledníkem místa A vedená tvoří. Rozdíl a-u astron. od a-u geod. jest pro malé vzdálenosti AB veličinou malou; pro větší vzdálenosti roste a může i 180° dosíci. Na rozdíl ten nejprve poukázal Bessel. Srovn. F. R. Helmert, Die mathem. und physikal. Theorien der höheren Geodaesie (Lipsko, 1880—84). Gs.