Averkijev Dmitrij Vasiljevič, ruský dramaturg a belletrista (* 12. říj. 1836 v Jekaterinodaru). Po studiích na petrohrad. obch. učilišti vstoupil na přírodověd. fakultu (1854), kdež obíral se hlavně chemií. Od r. 1861—64 jsa vychovatelem v Moskvě přeložil a spracoval několik vědeckých spisů zvl. o fysice, chemii a technologii. Vrátil se pak do Petrohradu a psal do některých časop., zejména do nové »Epochy«, redigované Dostojevským, v níž vydal své univ. memoiry Universitetskije otcy i děti, pěknou stať o Shakespearovi k 300-letému jubileu, rozl. kritické studie literární a divadelní, o A. A. Grigorjevu a první svou dramat. práci Mamajevo pobojišče ve verších, k níž vzal látku ze starých dějin ruských (bitvu Kulikovskou) a pro kterou pak vedl ostrou polemiku s historikem Kostomarovem v otázce týkající se Dmitrije Donského. Polemisoval proti němu rozpravou Gasp. Kostomarov razbivajet narodnyje kumiry (modly) a Kаk otvěčajut professera. První šťastný pokus dramatický pohnul jej sepsali libretto k opeře Rogněda slavného A. N. Sěrova, s nímž pak z finančních příčin měl spor, který svého času způsobil mnoho hluku. Dále vydal drama Sloboda-Nevolja (1865, ve verších), dvě kom. Lěšij, skazočnaja komedija v stichach (1866) a Terentij, muž Daniljevič (1867). V l. 1868—70 vedl divadelní kroniku a kritickou rubriku o odborných měsíčnících v »Golosu« a r. 1868 k benefici slavného Samojlova napsal výbornou Komediju o rossijskom dvorjanině Frolě Skabějevě i o stolničej Nardyn-Naščokina dočeri Annuškě, která měla značný úspěch na jevišti; téhož pak roku stal se redaktorem nově založeného čas. »Vsemir. Illjustracija«. R. 1871 odebral se do Moskvy, kde byly poměry pro dramat. básníka příznivější, a z této periody pochází jeho nejlepší výtvor Kaširskaja starina, otištěná r. 1872 v »Russ. Věstníku« a t. r. provozovaná s ohromným úspěchem v Moskvě i v Petrohradě, která stala se repertoirním kusem všech provinciálních divadel a dosud se provozuje. Hmotný úspěch její poskytl básníkovi možnost zbaviti se překladatelských a j. prací a věnovati se pouze umění. Z řady dramat i komédií napsaných do »Rus. Věstníku« a provozovaných od r. 1872—85 uvádíme tragédie: Car Petr i carevič Aleksěj (1872), Knjaginja Uljana Vjazemskaja (1875), Razrušennaja nevěsta (1876), Frančeska Riminijskaja (1877), Carevič Aleksěj (1878), Smerť Mesaliny (1881) a Trogirskij vojevoda (1882), komédie Temnyj i Šemjaka (1873), Nepogrěšimyje (1879) a Sidorkino dělo (1881). O sobě vyšly lithografované komédie Mužja i poklonniki (1878) a Iz mraka k světu (1880) dle motivu angl. románopisce Wilkie Collinsa, mimo to v »Nivě« (1870) rozkošná jednoaktovka pro domácí divadla Ne šali s ognem. V »Russ. Věst.« vyšly také jeho povídky Chmělevaja noč (1871, o sobě v Petr., 1886), Novaja baryšnja (1875) a román Istorija blědnago molodago čelověka (1873), některé v čas. »Nov« (Dogadlivyj muž, 1884, a Staryj liberal i jego pitomica, 1886) a velká histor. pověst Licho v »Ogoňku« 1880 (o sobě 1886). Z jiných prací vyniká serie článkův o dramatu (1876—77), o východní otázce (1876, obé v »Russ. Věst.«). A. též překládal z Heina (Atta Trol), Götha (ballady) a Th. Banvillea (Korol i poet). Od r. 1885 vydává v Petrohradě svůj Dnevnik pisatelja dělící se na »slovesnost« (povídky, dramata a verše), čásť politickou, kritickou, divadelní a směs, který celý naplňuje A. svými pracemi. Zde vyšly jeho dram. práce Petěrburgskij sletok (1885), Zolotoj děd (1885) a Kupalskaja noč (1886) , mnoho básní, povídka Mesť ničtožnago čelověka i iunker Volkov (1885) atd. Vrcholem této veliké produkce A.-a jsou a zůstanou jeho dramata, zvláště ta, jejichž látka čerpána jest z dob bojarských ve staré Rusi. Povídky i divadelní jeho kusy ze života moderního se jim vyrovnati nemohou. Musa A-ova kráčí na vysokém kothurnu konvencionální tragédie a blíží se nejvíce směru Mejovu, vyslovenému hlavně v dramatu »Pskovitjanka«. A. vládne výborně mluvou předpetrovskou, plnou archaistických rčení, jimiž dodává svým výtvorům věrného koloritu historického, nehledě ani k podrobné znalosti kulturního života starých bojarův, v níž se mu vyrovná i z odborných historiků málokterý. K tragickým místům přiléhají u A-а znamenité scény komické, plné síly, jaká jeví se i v hist. veselohrách jeho, jmen. v Sidorkově lsti. Co do techniky jsou leckdy na závadu příliš dlouhé monology, to však jest vyváženo kromě dotčených předností i effektními scénami. R. 1886 začala vycházeti jeho dramata souborně. Čý.
PD old 70