Ottův slovník naučný/Auctor

Ottův slovník naučný
Auctor (původce)	Auctor	Auctor vetus de beneficiis

Údaje o textu
Titulek:	Auctor
Autor:	František Kropsbauer
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 1010. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Auctor: 1) A., osoba, od níž oprávněný odvozuje nárok svůj a na jejíž právu existence oprávnění jeho závisí; a sice buď tak, že kdosi právo své na jiného převedl neobmezeně tak, jak mu samému přislušelo, anebo že ze svého práva osobě třetí oprávnění jiné, co do objemu neb obsahu skrovnější, zřídil (derivativní nebo konstituční způsob nabývací). – 2) A. legis zvána ve starém Římě osoba nebo korporace (na př. senát), která svým vlivem podporovala návrh zákona před shromážděním národním a jemu průchod zjednávala. (To byl asi pozdější význam rčení patres auctores legi fiunt; viz Auctoritas patrum.) Kdo řečnil v tom úmyslu, aby byl návrh přijat, slul suasor legis, odpůrce jeho disuasor legis. – 3) A-es čili conditores juris sluli v římském právu právníci prvního řádu, jejichž výrokům, pokud se týkaly výkladu sporných ustanovení právních, přikládána platnost zákonů; byli to pravidelně mužové, jimž uděleno ius respondendi. Kr.