Ottův slovník naučný/Astroskop
Ottův slovník naučný | ||
Astropecten | Astroskop | Astruc |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Astroskop |
Autor: | Gustav Gruss |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 927–928. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Astroskop (z řec.) jest přístroj hvězdoznalství, jenž dovoluje snadným způsobem na libovolnou hvězdu zaměřiti a pak její souřadnice určiti, nebo jímž, jsou-li souřadnice hvězdy známy, na tuto naříditi lze. Jiné názvy pro přístroje takové jsou astrodeiktikon, astrognostikon, uranoskop. V užším smyslu jest a. kužel hvězdný (Sternkegel, coniglobium), přístroj nebo pomůcka astrognostická, znázorňující na vnitřních plochách dvou rovnostranných kuželů zdánlivou kouli nebeskou. Kužely ty zhotovují se dostatečně široké, s uříznutou špicí, aby tudy světlo vnitřní plochu osvětlovalo. Každá polokoule nebe vyplňuje vnitřek takového kužele tím způsobem, že pól nebeský v obvodu základny kuželů leží. Obyčejný kornout kupecký poskytuje obraz a-ů, jež ve středověku hojně nahrazovaly drahé a těžko zhotovitelné globy nebeské, jež mimo to obraz nebe na vypouklé (místo duté) kouli poskytují. První zmínku o a-ech obsahuje Schickardův spis Astroscopium pro facillima stellarum illustratum etc. (1623). Později rozšířil znalost přístrojů těch Funk svým spisem Anweisung zur Kenntniss der Gestirne vermittelst zweier Sternkegel (Lipsko, 1770). Ač povrch nebe přesněji znázorňují než planisféry, byly a-y přece v novější době úplně zatlačeny z užívání globy nebeskými, jež nyní lacino a snadno se zhotovují a povrch nebe přesně znázorňují. Gs.