Arenga Labill., palma vinná, gomut, náleží ke skupině palem zpeřenolistých z trib. Arecineí, rostoucích ve Vých. Indii a na ostrovech Ind. archipelagu. Mají kmeny někdy položené, kroužkované, průměrně vysoké. Řapíky jsou někdy ostnité, s hojnými černými vlákny; lístky, u zpodiny často lalůčkaté, jsou na líci tmavozelené, na rubu šedé. Květy jednodomé ve visutých klasech objevují se pouze jednou. Prašné mají lůžko vypouklé, s okvětím 6listým, vnitřních plátků delších, přitloustlých a kožitých. Tyčinek mnoho, s nitkami a prašníky dlouze přiostřenými, na 3hranném pojidle. Plodní květy složeny ze 6listého okvětí, zakrnělých tyčinek a 3pouzdrého vaječníku s 3 kuželovitými bliznami. Peckovice jest kulatá, okvětím podepřená, 3semenná a zelená. Semena s rohovitým bílkem a excentrickým zárodkem na jeho hřbetní straně. A. má 4 druhy, z nichž nejvíce proslula A. saccharifera Labill. (Gomutus sacch. Spr., Borassus Gomutos Lour.), gomut cukrodárný, jinak condiar, lontar (lantar) a sagvir jmenovaný. Jest obecnou palmou na ostrovech Sandwichských, Moluckých a Filipinských, odkud i na jiné ostrovy (Reunion) a do tropické Asie byla přesazena. Rokyt její, 9—12 m vys., má dlouhé listy s tlustými, bezbrannými řapíky a dlouhými, kopinatými, u zpodu ouškatými, na konci zoubkovanými lístky. Pošvy listové mají po kraji síť dlouhých a černých, velmi trvanlivých vláken. Peckovice jsou kulatě 3hranné, zvící mišpulí, ostře dužnaté, z modrozelena v barvu nažloutle hnědou přecházejíce. Skořepina tenká a černá. Užitek této palmy jest neobyčejně velký. Rokyt dává druh tmavohnědého, černě a zlatoleskle podél pruhovaného, velmi tvrdého dřeva. Uprostřed jest dřeň, z níž upravují mouku. Třepení na pošvách listových, t. zv. »pansari«, slouží k soukání lan, nebo tkaní hrubých, velmi trvanlivých látek, známých jako gomuti, ejoo, kitool i kittul. I šípy a psací péra z tlustých vláken těch přiřezávají. Nejrůznější užitek dává ovoce. Jeho nezralá a s cukrem zadělávaná jádra jsou u Číňanů pochoutkou. Dužnina plodův obsahuje velmi prudkou šťávu, která, zvláště když ovoce ve vodě shnilo, pálí na kůži až k omdlení. Proto stříkali obyvatelé Moluckých ostrovů se svých opevnění šťávu tu na obléhající je Hollanďany, odkudž zasloužila si názvu pekelné vody. Proti tomu jest šťáva kmene pravým dobrodiním tuzemců. Té dobývají z 9letých palem tím, že prašné, nerozvité květenství tak dlouho otloukají, až se k němu hlavní proud mízy obrátí. Po té je odříznou a šťávu z rány do nádob sbírají pak každodenně a po více let. Z ní pak buď vyrábějí cukr barvy načernalé a zvláštní příchutí vynikající, t. zv. gaulaitam, nebo ji nechají kvasiti, čímž se mění v lahodný, ač Evropanům s počátku odporný nápoj, palmové víno (vin de Saguère), jenž vzbuzuje chuť k jídlu, na moč žene a od kamene chrání. Šťáva ta, vůbec toddy zvaná, nahrazuje i ocet,
když zkysala. Starých, uprostřed (kde dřeň bývala) ztrouchnivělých kmenů velmi výhodně jako trvanlivých rour potřebují. Děd.
PD old 70