Ottův slovník naučný/Arcipryšt

Údaje o textu
Titulek: Arcipryšt
Autor: Kamil Henner
Zdroj: Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 610–611. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Arcikněz

Arcipryšt, arcipřišt, arcikněz (archipresbyter, na východě πρωτοπρεσβύτερος nebo πρωτοπάπας) byl od IV. stol. při biskupském chrámu pomocník biskupův u vykonávání moci jeho, plynoucí ze svěcení biskupského. Od V. a VI. stol. vyskytují se pak a-ové v menších městech jako přednostové tamních kostelů zvaných ecclesiae baptismales nebo tituli maiores, jimž příslušelo též právo dozorčí nad duchovními při kostelech zřízených po venkově (tituli minores, oratoria, capellae); hodnostáři tito byli pak zase arcijahnům podřízeni. Když pak během IX. století venkovské kostely staly se znenáhla též farními kostely, zmenšilo se dřívější významné postavení a-ův, ano i jejich název archipresbyteri se ztrácí. Vývojem tímto však nastala potřeba nového dozorčího orgánu nad množstvím nových kostelů farních; ježto se současně vyvíjely dekanáty (decaniae), které co do místního obvodu namnoze se shodovaly s menšími politickými distrikty, bylo přednostům těchto okršlků (decani) svěřeno podobné právo dozorčí, které dříve měli a-i; pročež se pro ně již v X. stol. vyskytuje též název archipresbyteri (forenses). Vedlé názvů decania, decanatus, christianitas pro zmíněná děkanství vyskytuje se též název archipresbyteratus. — O osudu těchto a-ů nebo děkanů viz článek děkan. V dnešním právu jest a. buď jen čestným titulem, jejž biskup uděluje jako církevní vyznamenání, buď znamená v některých diécésích, jako v brněnské a olomoucké a j., dozorce duchovního, který v Čechách nazývá se vikářem (vicarius districtus); obvod takového a-a nazván pak též archipresbyteriátem, kterýžto název se druhdy (na př. v českobudějovické diécési) objevuje též pro okršlky arciděkanstvím podobné. Ve středověku vyskytuje se někdy název archipresbyter též pro fojta stavu světského. Ve východní církvi mají protopresbyteři celkem postavení našich děkanů nebo vikářův. U protestantů nazváni někdy superintendenti a-y. Hnr.