Ottův slovník naučný/Arbes

Údaje o textu
Titulek: Arbes
Autor: Josef Hanuš
Zdroj: Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 601–602. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související: Autor:Jakub Arbes
Heslo ve Wikipedii: Jakub Arbes

Arbes Jakub, veleplodný spisovatel a jeden z nejzajímavějších psychologických zjevů současného života českého, nar. 12. června 1840 na Smíchově z rodičů chudých. Bratří a sestry jeho záhy pomřeli, a smrť jejich sesílila „vážný, skoro truchlivý názor světa“, v rodině stálým zápasem o existenci značně vyvinutý. Názor ten zdědil také syn Jakub. Přes náklonnost synovu k řeznictví určil jej otec k vlastnímu řemeslu — obuvnictví, avšak prospěch jeho na dvoutřídní škole smíchovské a pak malostranské maltezské přivedl jej na studie. Od roku 1856 byl mu na vyš. reálce něm. v Mikulandské ul. učitelem v češtině Jan Neruda, později důvěrný přítel jeho. Již tehdy přirozená touha po vědění a vědomí, že nestačí mu k životu po jeho přání vědomosti podávané ve škole, přiměly jej k nejrozmanitějšímu studiu soukromému, podporovanému vlastní zálibou po samotářství a hloubání i příbuznými snahami soudruhův. Absolvovav reálku vstoupil A. na čes. polytechniku, kdež pobyl tři léta zabývaje se hlavně novou filosofií, aesthetikou, mathematikou, vědami přírodními a cizími jazyky i literaturami, západními i slovanskými. Studovav více pro potřeby vlastního ducha než pro život praktický, minul se A. s výhodami tohoto a odkázán nejprve na dráhu dilettujícího spisovatele, později žurnalisty. Trudnou cestu čes. literáta sdílela s ním záhy choť i staří rodiče. Pobyv nějaký čas v redakci „Hlasu“ odebral se koncem roku 1867 do K. Hory redigovat „Vesnu Kutnohorskou“; vrátil se však již v červnu r. 1868 do Prahy a vstoupil do redakce „Národních listů“, v níž vytrval až do r. 1877. Život jeho vnější byl v době té nad míru pohnutý, zvláště když převzal odpovědnost za redakci (s malými přestávkami 1868—1873). Obžaloby, vyšetřování, obhajování, souzení střídaly se přes chvíli a přivedly jej posléze do vězení, v němž strávil celkem 1 rok 2 měs. a 5 neděl (hlavně v Čes. Lípě 1873—1874). Zmíníme-li se ještě o účasti A-ově v čas. „Politik“ (1878—79), o jeho dramaturgování při zem. Čes. divadle (1876—79) a jeho redigování „Šotka“ (1880—81), odbyli jsme všecky úřady jeho, a zbývá pouze liter. činnost, jíž výhradně vyplněn a charakterisován jeho život od r. 1877. Činnost tuto zahájil A. již záhy německou básní (1855) a něm. novelkou Die Feldmannstreu (1856). Avšak nedlouho trvala jeho něm. choroba: české příspěvky veršované i prosaické, vážné i satirické, původní i přeložené (jmenovitě srbské národ. písně), jimiž zahrnoval časopisy naše v létech šedesátých („Rodinnou kroniku“, „Lumír“, „Zlatou Prahu“, „Čecha“, „Květy“ a j.), svědčí o brzkém obratu na cestu zdravou, po níž dospěl záhy k netušené bohatosti a významnosti. Nelze nám tu podrobně charakterisovati ani jednotlivá samostatně vydaná díla A-ova, tím méně větší menší práce roztroušené po časopisech posledních 20 let („Lumír“, „Zlatá Praha“, „Domácí Krb“, „Literární obzor“, „Domácí přítel“, „Květy“, „Světozor“, „Čes. Thalia“, „Nár. listy“, „Literární listy“, „Literární rozhledy“, „Slovan. sborník“, „Záb. listy“, „Osvěta“ a j.), a také obraz A-a spisovatele není posud dokončen; nicméně již dnes prosvítají dosti určitě hlavní rysy a směry i jeho význam pro naši literaturu. Významu toho nabyl A. „jistou svérázností a původností svých plodů, které, byť tu a tam upomínaly na vzory cizí, přece nikde nepozbývají samostatnosti a přispívají úspěšně k tomu, aby zvláště obzor látkový v původní produkci byl rozšířen, a tak aby písemnictvu našemu nové stezky byly raženy“. Takovými plody jsou A-ova Romanetta, druh jemu u nás vlastní, vyšlá souborně ve třech svazcích v let. 1878, 1879 a 1884 (prvotně v „Lumíru“, „Světozoru“ a „Květech“), a jiná o sobě: Ethiopská lilie (v „Lumíru“ a pak o sobě 1886) a Kandidáti existence (v „Lumíru“ 1878 a zvláště 1886). Avšak neméně svérázným jeví se A. i v ostatních pracích svých, v románech, hojných povídkách, kresbách a pod., v sociálních dramatech a v zajímavých, ač ne vždy historicky přesných studiích a rozpravách biografických, literárních, divadelních a j. O sobě důležitější vyšly: Mesiáš, román o 2 dílech (v Ottově Laciné knihovně, 1883); Štrajchpudlíci (1883; vyšly 4 seš. I. dílu: Epikurejci s ill. M. Aleše); Mravokárné románky (dvě vydání 1880 o 16.000 výtisků v Knihovně pro čes. lid); Idylly utrpení a bídy (2 díly v Salon. bibliotece, 1885); Povídky a kresby, díl I. (v Pr., 1884); Moderní upíři, povídka (1882); Předměstské arabesky (v Pr., 1883); Český Paganini (t., 1884); Dva barikádníci (v Ústřední knihovně, 1885); Ve službě umění (t., 1886); Miniatury I. (v Pr., 1886); V pražské krčmě před půl stoletím (Přítel dom., 1888); Silhouetty (Ottova Lac. knih., 1887); — Moderní upíři, drama dle stejnojmenné povídky (v Pr., 1883); Osmačtyřicátník (t., 1887); Muž jako žula (t., 1888); — Záhadné povahy (t., 1884); Karel Hyn. Mácha (t., 1886); Okolí Prahy (t., 1887); Ze zákulisí I. (t., 1888); Lež a pravda o sv. Janu Nepomuckém (t., 1870, třetí vyd. 1884); Nejstarší relikvie a památky české (t., 1888); Pláč koruny české (t., 1870) a j. — Ve větších zvláště spisech A-ových prorážejí patrně dva směry, známé také z literatur současných jiných: romantismus, jevící se u A-a v invenci a myšlénkové stránce díla, a realismus vynikající v podrobnostech, ve stopování udaje i myšlénky až k jejich prvotnému původu, v popise do podrobna sledujícím i zevnější tvářnost osob i věcí; tímto položil A. do čes. novellistiky přesnější a správnější líčení života, tímto i oním zároveň přispěl k zajímavosti obsahu jejího vyhledávaje a řeše problémy vědecké, životní, společenské. Zajímavý děj, vzatý obyčejně z nejbližšího okolí a dotýkající se přímo té neb oné nápadné stránky — namnoze bědné a chmurné — lidského života individuálného, národního i společenského z doby nové i nejnovější; hlavní řádná myšlénka, z pravidla jednoduchá; virtuosní, napínavé až kuriosní zauzlení; interessantní, až překvapující rozuzlení tajemných záhad přirozeným způsobem (na př. v romanettech thesí fysikálních, psychologických nebo fysiologických), ovšem mnohdy příliš náhodné a strojené a ne z děje a povah vyzrávající, nýbrž vypravované; přísný a do krajnosti logický postup až k mezím pouhé možnosti; výrazná, ač ne vždy prohloubená charakteristika místní, časová i osobná, při níž přáti by si bylo jen trochu více děje a méně slov; povahy různé od všednosti (namnoze psychol. záhady a kuriosity), pevných zásad a samostatných názorů, neúmorné práce a síly, nesoucí se více méně energicky za vytčenými cíli, mocného rozumu, ovládající své city a vášně, praví lidumilové, pohrdající vyšlapanými cestičkami a regulemi, bystří a hlubocí myslitelé a neunavní badatelé; hluboké reflexe a často zdlouhavá rozjímání, nesčetné episody a působivé detaily rušící až jednotnost a přehlednost; živé, pohnuté, napínavé vypravování jdoucí mnohdy za pravděpodobnost; umělé přizpůsobení děje k lokálním a časovým poměrům; látce přiměřená řeč, někdy vědecky stručná a přesná až k suchopárné střízlivosti a jindy opět epický rozvláčná: toť asi hlavní znaky zdařilejších a nejzdařilejších výtvorů A-ových, jako Sv. Xaverius, Kandidáti existence, Ukřižovaná, Mesiáš a j. Psychologicko-historicky uvažován jest A. zjevem čistě moderním. S jeho názory (místy trochu pessimistickými) na přírodu, lidstvo, společnost, život atd. potkáváme se s různými odstíny u většiny novějších filosofů, učenců, básníků a j., a A. v mnohých spisech ukázal nám zároveň přímo na pramen, z něhož se duch jeho napájel (Ďábel na skřipci a zvl. jeho studie o cizích i domácích básnících). Avšak názory ty ne prostě přejaty, nýbrž znova propracovány individuálním způsobem, přizpůsobeny našim skutečným poměrům a zkoušeny na nich. A. jest dále Čechem druhé pol. XIX. st. a vlastencem, jenž žil a žije v pohnutých dobách našeho vnějšího a vnitřního života a často značnou měrou se ho účastnil. A posléze jest A. „českým literátem“, novým skoro a posud neuznaným druhem společenským, jenž odkázán zcela sám na sebe, na práci svého ducha a péra, jemuž přemáhali nesčetné překážky a útrapy duševní i hmotné, jemuž třeba horečné plodnosti, ohledu k obecenstvu atd. Odtud ta směs napodobení i patrné snahy po původnosti v myšlénkách, spracování, v látce i v titulech, odtud stálé křížení romantiky vybíhající až v mlhavou fantastičnost a nepodobnost pravdě a naprostého realismu ústícího až v naturalismus, odtud jeho čistě „moderní vada“: nadržování pravdě a životu — ovšem trochu subjektivně zbarveným — na úkor krásy a požadavkův aesthetických; odtud snaha po sensačnosti, poutavosti, nenáležitá propracovanost, neúměrné učlánkování a umělecky neodůvodněná rozvláčnost jeho prací namnoze autobiografických. Sebrané spisy A-ovy vycházejí od r. 1885—6 (posud 2 díly); některé menší práce přeloženy také do němčiny, slovin. a j. Vedlé prací původních překládal také A. z různých jazyků a spisovatelů: Kolische, Leisewitze, Ibsena, Voltairea, Wilbrandta, Bohrmanna, Rosena, Schwaitzera, Sardoua a j., druhdy ve spolku s jinými (L. Quisem, Sv. Čechem, S. Hellerem, B. Havlasou) atd.; srv. „Slavín“ IV. Hš. [red 1]

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Ve 28. dílu byl k heslu Arbes uveřejněn dodatek, viz Arbes Jakub.