Ottův slovník naučný/April

Ottův slovník naučný
Apriés	April	Aprilov

Údaje o textu
Titulek:	April
Autor:	Vladislav Kalousek, redakce
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 548. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související:	Duben
Heslo ve Wikipedii: Duben
Související články ve Wikipedii: Apríl

April (lat. Aprilis). U Římanů pův. měsíc druhý, od r. 46 př. Kr., kdy C. Iulius Caesar při opravě kalendáře položil začátek roku na 1. Ianuaria, měsíc čtvrtý. A. zasvěcen byl bohyni Veneře, jež se pokládala za pramateř národa římského, jako prvý měsíc Martius (v pozdějším kalendáři třetí) zasvěcen Martovi, otci Romulovu. Odtud také ve st. věku odvozováno jméno od řeckého jm. Afrodité. Vedlé toho byl výklad od časoslova aperire, ježto na jaře celá příroda se otvírá. Vaníček (Etymol. Wörterbuch d. lateinischen Sprache) vykládá slovo aprilis = měsíc slunný, klada je vedlé apricus (výslunný) a p. — Česky slove duben, pol. kwiecień, rus. aprěl, malor. cvěteń, berezen, jihosl. travanj. Anglosasové jmenovali jej Eastremonadh dle Eastry, bohyně světla jarního, Karel Vel. zavedl pro A. pojmenování Ostermonat, Hollanďané Grasmonat. Národové ostatní užívají jména lat. více méně duchu toho kterého jazyka přizpůsobeného (franc. Avril). Pokud v Římě byl zaveden rok lunisolární, měl A. 29 dnův; opravou kalendáře dostal o jeden den více. Dne 1. toho měsíce posílá se a-em. Posílají něco vypůjčit, čeho není, na př. vtipné seménko, muší sádlo, načež ovšem nedovtipka dojde výsměchu, jestliže se vrátil s nepořízenou. Zvyk ten panuje po Evropě a původ jeho není dostatečně vysvětlen. — V dubnu bývá počasí velice nestálé a proměnlivé; odtud pak nazývá se počasí nestálé, zvláště sychravé, aprílovým. klk. red.