Ottův slovník naučný/Applikatura
| Ottův slovník naučný | ||
| Applikační školy | Applikatura | Applikovati |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Applikatura |
| Autor: | Karel Stecker |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha: J. Otto, 1889. S. 543. Dostupné online. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Applikatura, prstoklad, způsob, jímž řídíme se užívajíce rozmanitě prstů při hře na nástrojích hudebních. Nejdůležitější a nejobtížnější jest a. nástrojů klávesových, ve druhé řadě pak nástrojů smyčcových; nejsnazší a-ru mají nástroje dechové. A-uře klavírní (a varhanní) bylo prodělati mnoho studií vývoje, než dospěla k nynější své dokonalosti. Jako zvláštnosti zpomenouti sluší, že starší hra klavírní (až do XVIII. stol.) naprosto vylučovala užití palce a malíku a později připouštěla je pouze na klávesech zpodních. Moderní doba brillantního slohu klavírního vymanila se, vlivem hlavně Lisztovým a jeho žáků, z předsudků zastaralých, užívajíc bez ostychu palce i malíku na klávesech hořejších, a i jinak vzhledem k a-uře co nejsměleji sobě vedouc.
Tak nerozpakuje se Liszt hráti mnohdy celé řetězce tónové týmž prstem, chce-li právě tím způsobem dostihnouti zvláštního účinu. A. označuje se číslicemi 1, 2, 3, 4, 5; a. anglická a staroněmecká též x (0), 1, 2, 3, 4, kdež x č. 0 značí hru palcem. — A. varhanní rozšiřuje svá pravidla i na určité kladení nohou na klávesy pedální; tam značí
