Ottův slovník naučný/Antichrésis

Ottův slovník naučný
Anticho	Antichrésis	Antichrist

Údaje o textu
Titulek:	Antichrésis
Autor:	František Kropsbauer
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Druhý díl. Praha : J. Otto, 1889. S. 455–456. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Antichrésis (řec). Dle práva platného za dob pozdějších císařů řím. vyvinul se vlivem řeckým zvláštní způsob práva zástavního, spočívající v tom, že dlužník dal věřiteli v základ věc dávající užitky, propůjčiv mu zároveň právo, aby si nechal požitky ty místo úroků ze zapůjčené sumy. A. byla tedy vedlejší úmluvou provázející zástavní právo (pignus). Ježto byly užitky věci v základ dané náhradou úrokův, podléhala a. zákonům o lichvé, třeba nebyl věřitel pravidelně povinen udati dlužníku, kolik plodů si osvojil. A. bylo lze uzavříti též mlčky a to, byla-li věc plodonosná, odevzdána v zástavu beze vší výhrady. Moderní právo vycházejíc ze zásad panovavších ve vědě obecnoprávní na sklonku století minulého nepřálo a-si, a tak se stalo, že tato byla naším zákonníkem obč. v §. 1372 výslovně zakázána, byvši již dříve patentem o lichvě ze dne 2. pros. 1803 značně obmezena; zákaz tento byl potom ještě zostřen dvor. dekretem ze dne 24. pros. 1816 č. 1305 s. z. s. Kr.